Ve čtvrtek 17. března 2016 dotlouklo srdíčko naší milované
Eichinky. Na první shibí děvčátko, naši malou lištičku, nám ve skrytu duše
zůstává mnoho krásných vzpomínek, a bohužel jsme se s ní museli se smutkem a
lítostí rozloučit. Zemřela v náručí milované paničky, zachumlaná v měkounké
dece, s oddaným pohledem, bez hlesu a jediného stonu.
Když jsme si v červenci 2001 dovezli malé chlupaté
klubíčko, ještě jsme netušili, jak nám přiroste k srdci. Byla to taková malá
drobná šibalka, která od malička svou čiperností, poslušností a sebejistotou
každého dokázala zaujmout. Veselá „tryskomyš“ prohánějící se po zahradě měla
ráda volnost a svobodu. Doprovázela nás od malička na všech výletech autem i
na kole. Byla ukázněná na procházkách, mohli jsme ji pouštět bez vodítka,
plnila povely.
Jemná fenečka s mohutnou vnitřní silou, oddaností a srdcem
plným lásky, kterou rozdávala všem kolem, velká bojovnice nejen na výstavách
vyhrála čtyři velké boje o život, bohužel v tom posledním již neměla dost
síly k soupeření.
Svou výstavní kariéru ukončila na mezinárodní výstavě v
Brně, kdy nám paní rozhodčí Ludmila Pavlíková řekla: „Už ji nechte spát doma
na vavřínech“.
Teď už běhá na věčně zelených loukách, kde ji nic nebolí,
s Eicem a Tanamkou. Všichni nám moc chybí, dům je bez nich prázdný, ale
určitě přijde čas, kdy se se všemi blízkými potkáme a kde nás nikdy nic
nerozdělí.
Stejskalovi
