wz

shiba - inu

_Chovatelská_stanice_

_HVĚZDA_HANÉ_

SHIBA - INU

Eico od Cidliny

"MOTO"   Kdyby shiba  směla vyslovit jedno jediné slovo, znělo by nepochybně

"Moje" - moje jídlo, moje hračky, můj dům, můj člověk - můj svět.   ing. Hana Petrusová


 

 

Odkaz na web stránky,

s kterými  spolupracujeme:

www.shibainu.wz.cz

www.shiba-inu.wz.cz

www.hvezdahane.ic.cz

www.fotogalerie-shiba.wz.cz

www.shiba-inu.yc.cz

 


Můžete nám psát na email:

hvezda.hane@email.cz

 

MAPA


CHOVATELSKÉ  STANICE

V sekci "Odkazy"  najdete odkazy na chovatelské stanice Shib. Prosíme o přidání našeho odkazu na indexovou nebo hlavní stranu Vašich webových stránek.

 Hvězda Hané- chovná stanice

Hvězda Hané- chovná stanice

Následně pošlete e-mail s názvem Vaší CHS, kontaktní osobou, e-mail, odkaz na web. adresu. Možná je i výměna odkazů.


Odkaz na stránky

Shiba klubu:

Shiba-klub CZ

 

Shiba-klub

 

ČMKU:

 

Veterinář radí:

Informace nejen od veterináře.


TOPlist


Využíváme programů zdarma

a služeb serveru:

Přidej na Seznam

PageRank

 

 

 

 

 

 Jedeme na výstavu

Spoustu informací o vystavování psů pro nové majitele se dozvíte na našich stránkách, týkajících se SHIB obecně -  www.shibainu.wz.cz v sekci Jedeme na výstavu


[Vystavování shib][Základem je spolupráce][Vystavování psa v pohybu][Výstavní postoj majitele a psa][Výstavní postoj psa][Zoubky, zoubečky a jak na ně][Posouzení těla a technické maličkosti][Výstavní taktika][Rady technického charakteru][Další výstavní rady][Rady vskutku taktické][Rady skutečně taktické podruhé][Rady skutečně taktické potřetí]


Vystavování shib

Stále více majitelů  shib se ptá:  Jak mám vystavovat svého psa? Co musí umět na výstavu? Co nás tam čeká?  Všem, kdo o něj mají zájem se o této problematice něco dovědět, mají možnost se zde něco dočíst. Když shiba je individualita a ne na všechny platí stejný metr. Ale snad tu najdete to, co hledáte.

Jak se nám psi předvádějí?
 Jsem ráda, že se na výstavách,a nejen mezinárodních, ve výstavních kruzích setkávám s různými chovateli shib a zdá se, že jich stále přibývá. Jsou to  človíčci šikovní, snaživí a pracovití. Není jich zatím moc, ale jsou. Těší mě jejich zájem o předvedení svého psa či feny veřejnosti a zároveň svým „soupeřům“. Velmi ráda poznávám  způsob jejich práce se psem a těší mě  dvojnásob, jestliže jim přinese kýžený výsledek a úspěch  v podobě titulu a vítězství. Díky vám všem, kteří jste ochotni tomuto „koníčku“ věnovat všechen svůj volný čas, jen tak dál!

Vždyť je to znát na počtu vystavovaných psů.  Výstava od výstavy a je nás čím dál víc. Každou výstavu nahráváme videokamerou a potom si ji znovu doma pouštíme a vyhodnocujeme chyby. Kdyby tuto možnost měl každý, určitě by sám pochopil výrok rozhodčího. V době 5 až 10 minut v kruhu plných napětí a stresu si vystavovatel neuvědomuje, jak svoje chování přenáší na psa.  Na videu si může zpětně každou situaci  rozebrat.

V kruhu záleží  jen a jen na týmu majitel + pes a na tom, co spolu ve výstavním kruhu dokáží. Zdá se mi, že se celková situace kvality vystavování pomaličku zlepšuje.

Co se dá vylepšit?
U řady dobře vystavujících majitelů mi často chybí soustavná práce se psem po celou dobu posuzování. Vždyť rozhodčí se na vašeho psa může podívat v kterýkoliv okamžik a chcete-li kvalitně vystavovat a uspět, pak nesmí vidět vašeho psa ležet, skákat po vás nebo po sousedním psovi, sedět, drbat se za uchem a podobně. Vy byste se zase neměli bavit z kruhu s diváky, evidentně se otravovat a nudit ani dávat najevo mimikou, co si zrovna myslíte o psovi svého soupeře či o rozhodčím. Někdy se mi zdálo, jako by některé vystavovatele zajímalo všechno kromě toho, zda jejich pes dobře a na výhodném místě stojí, jestli nepotřebuje povzbudit či odměnit. S tím úzce souvisí fakt, že minimum majitelů na svého psa, byť jen tiše, mluvilo. Považuji to za jednu z vážných chyb. Pes potřebuje ve vypjaté atmosféře výstavy, kterou z okolí i z lidí cítí, minimálně dvojnásobek pozornosti a podpory od svého pána, než jindy. Výstavy by měly být pěkným zážitkem pro vás i vašeho psa. A jak se má v klidu předvést pes, když se jeho majitel tváří jako atomová bomba před výbuchem? Jak má být psíček veselý, když je majitel otrávený jako šváb? Určitě se k tomu vrátíme ve zvláštní kapitolce.

Potěšilo mě, že si  už i shiby zvykají a nemají již tak  velké problémy při hodnocení na stole (u mladých psů se dá ledasco prominout). Někdy hodně pomáhá profesionální, klidný přístup rozhodčích a dostatek trpělivosti. Upřímně řečeno povětšinou nevalná je situace s postojem psů v kruhu na zemi (vzorné výjimky mi zase prominou, snažím se o souhrn dojmů). Tady se pokaždé ukáže, kdo se psem pracuje a kdo ne, což ovšem vyžaduje od majitele nejvíc pečlivosti a pozornosti. Je logické, že pejskové obvykle nepostojí, však jsou to shiby, ale je potřeba je usměrnit a využít jejich energii ve prospěch výsledku. Kdo svého psa nějak postaví (jestli vůbec!) a dál si ho nevšímá, nemůže se divit, že vyhraje někdo jiný. Úkolem majitele je ukázat psa v co nejlepším světle, tedy s rovnými končetinami a hřbetem, se správně zdviženou hlavou, s co nejlepším úhlením atd. Sám to dokáže jen velmi výjimečný pejsek, který v sobě musí mít kus klauna i exhibicionisty od narození a musí vyzařovat přirozenou chuť se předvádět.  Když se pak rozjařeného pejska pokusí majitel najednou radikálně srovnat (třeba nevhodným uchopením mezi zadníma nohama nebo pod břichem a ještě bez znalosti toho, jak má správný postoj vypadat), výsledek bývá spíše žalostný a vzhledu psa víc uškodí než pomůže.

Vcelku mě potěšila situace při chůzi v kruhu. Majitelé shib povětšinou chodí v dobrém tempu, pejskové se snaží je následovat a jejich projev je dostatečně radostný /až na našeho Eica, ten se tváří znuděně „co to zas po mě chcete,“/.  Smutný je pohled na páry, kde majitel(ka) vedle psa nejistě tlapá a pes se přesto v pohybu předvádí docela pěkně, ovšem jen díky tomu, že páneček či panička mají dostatek práce se svou rovnováhou a nechali psovi vodítko zcela prověšené. Průšvih ale je při  změně směru, kdy majitel donutil psa trhnutím vodítka k nepřirozenému obratu na místě a úplně mu porušil rytmus kroku. K nepravidelnému rytmu chůze vystavovatelů i k podklouznutím v obratech někdy přispívala nevhodná obuv a oblečení (úzké tvrdé podpatky, hladké podrážky, tu suknička ve které se nedal kloudně udělat krok natož se ohnout ke psu, tu široký plášť, který psa, jemuž vlál nad hlavou, zjevně rušil). Někteří vystavovatelé neměli pro psa vhodné výstavní vodítko a předváděli ho na širším obojku, který zbytečně zkresluje krk. Odrbaná vodítka, ve kterých se psi venčí, jsem v kruhu naštěstí neviděla. Nepodceňujte, prosím, speciální výstavní vodítko. Jeho zakoupením se pes sám předvádět nenaučí, ale při nácviku pohybu se pro něj stane důležitým podnětem a vám umožní ukázat celou postavu psa v co nejlepším světle, zdůraznit linii krku i krásu hlavy. Další nedostatky ve vystavování měly spíše individuální charakter u toho kterého vystavovatele a jeho psa. Na většině výstav se potvrdila známá pravda, že kvalitou vystavování se dá velice získat, ale také hodně ztratit.

Co mohou udělat majitelé, kteří si zbytečně zhoršují hodnocení svého psa, líp? A co mohou dělat majitelé, jejichž pes se výborně umístil díky své nesporné exteriérové kvalitě, ale rozhodčí jim vytkli úroveň vystavování? Co mají změnit, aby s výborným psem opět nepřišli o titul jen kvůli nedokonalému předvedení, na kterém ve finále hodně záleží?

Začít především u sebe. Pokud nebudete nároční sami k sobě a nenaučíte se způsob „Jak vystavovat“, nemůžete chtít skvělý výkon ani od svého psa. Časté výroky typu: "To je hrozné, on se mi vůbec nepředvádí" ukazují, jak mnohý majitel ani netuší, že vystavování psa je jistým druhem umění, kterému se NEJPRVE ČLOVĚK a teprve POTOM PES musí naučit. Pevně doufám, že vám moje postřehy pomohou k tomu, abyste měli do termínu dalších výstav o čem přemýšlet a na čem pracovat, protože jednou z hlavních příčin neúspěchu psa je neznalost ze strany majitele.

Uvědomte si, že ÚSPĚCH SVÉHO PSA MÁTE VE VLASTNÍCH RUKÁCH.


Nahoru [Vystavování shib][Základem je spolupráce][Vystavování psa v pohybu][Výstavní postoj majitele a psa][Výstavní postoj psa][Zoubky, zoubečky a jak na ně][Posouzení těla a technické maličkosti][Výstavní taktika][Rady technického charakteru][Další výstavní rady][Rady vskutku taktické][Rady skutečně taktické podruhé][Rady skutečně taktické potřetí]


Základem je spolupráce!

Začněme malým příkladem.

Do kruhu vešel mladý muž s překrásným štěnětem. Byl na výstavě zřejmě poprvé či podruhé, vodítko držel nerozhodně v pravé ruce a pejsek se mu roztomile motal pod nohama. Paní rozhodčí se na dvojici mrkla, došla k ní a začala vysvětlovat, že je nutné, aby na psa viděla. Mladík se díval nechápavě. Rozhodčí mu nakonec vzala vodítko z ruky, přendala mu ho do levé, natočila majitele levým ramenem ke středu, pomocí vodítka převedla dovnitř kruhu i poskakující štěně a s laskavým, leč rozhodným tónem pronesla, že pes se v kruhu vodí vždy vlevo. A teprve pak s jemným, povzbudivým gestem, vyslala dvojici do pohybu po kruhu. Pár se bez problémů prošel, neboť štěně se v podstatě předvádělo samo, a také posouzení na stole proběhlo jakoby mimochodem. Psík měl evidentně vynikající povahu. Na celou příhodu jsem si znovu vzpomněla až ve chvíli, kdy jsem stejnou dvojici viděla nastupovat do soutěže Best in Show štěňat. Pán si už sám před vstupem do finálového kruhu prohodil vodítko do správné ruky, nástup se jim moc povedl (štěně bude sebejistý borec) a v kruhu se trošku snažili napodobit dvojice kolem sebe. A výsledek? Druhé místo v Best in Show pro dvojici, která ještě ráno o vystavování nevěděla zhola nic! I tak krásnou zkušeností se dá zahájit výstavní kariéra. Jsem si jistá, že se z pána stane nadšený vystavovatel (Jaké máte zkušenosti Vy? Napište nám o tom. Vaše příběhy  určitě zveřejníme a jistě se z nich poučíme všichni.)

Vzhůru do práce!
 Jestliže vlastníte shibu, patříte mezi majitele málopočetných psů, kteří se líbí, protože připomínají lišku. V současné době se prakticky nestane, aby na výstavě, určené společenským plemenům, nebyly shiby alespoň dvě, běžný počet na mezinárodní výstavě v ČR je ale i dvanáct, patnáct! Konkurence je větší, než bývala před 15 lety, kdy k nám byly první shiby přivezeny.  Proto je nutno, aby se všichni mohli seznámit se způsobem vystavování, aby se nestalo, že na mezinárodní výstavě by dělali plemeni ostudu. Lepší je reklama, ne?

Každý majitel shiby, jestliže chce se svým pejskem jezdit po výstavách, by si měl uvědomit reálnou potřebu umět dobře vystavovat, chce-li dosáhnout pěkných výsledků. Nejsou výjimečné případy, kdy relativně slabší pes vyhraje díky skutečnosti, že zkušený vystavovatel dokáže vyzdvihnout přednosti jeho exteriéru a potlačí drobné nedostatky, zatímco majitel výborného psa ponechá vše výhradně na předpokladu, že jeho pes je prostě nejlepší a pak se jinému výsledku hrozně diví. Pravda, štěstěna je vrtkavá dáma, ale proč jí trošku nepomoci?

Předem zdůrazňuji, že vystavování psa a jeho nácvik je práce! Práce o to náročnější, oč lépe chcete svého psa předvádět. Vzít vodítko a oběhnout se psem kruh zvládne téměř každý, ale vystavovat tak, aby nebylo jasnou prohrou postavit se vedle zkušeného zahraničního vystavovatele (neřku-li vedle profesionálního handlera = placený vystavovatel, který má předvádění psů na výstavách jako součást svého zaměstnání), kterého mnohdy s úžasem obdivujeme, a dělat mu důstojnou konkurenci, to je věčný oříšek k rozlousknutí pro většinu z nás. A je jedno, zda za sebou máte výstav pět, padesát nebo sto padesát. Stále je čemu se učit a jak se zdokonalovat, chcete-li být nejlepší. A to je doufám přesně to, co opravdu chcete.

Moudrý majitel, vlastnící výstavně nadějného psíka, by se měl řídit úvahou: "Udělám-li svému psovi přípravu na výstavu i předvádění samotné příjemným, mohu od něj očekávat dobrý výkon." Stejně důležité je, aby práce s předvýstavní přípravou a vystavováním byla příjemná také pro majitele psa. To znamená, že člověk a pes by měli vytvořit ucelenou, harmonickou dvojici, krátce řečeno dobrý tým (v textu budu používat střídavě oba pojmy). 

Co můžete udělat hned? 
Pokuste se pro začátek aplikovat do všeobecné výchovy svého psíka a také do nácviku vystavování tato praktická doporučení:

·         Vždy pracujte se psem dobře vyvenčeným, ne však příliš unaveným (s nemocným nebo s oslabeným nikdy!)

·         Při nácviku na něj mluvte a měňte intonaci hlasu podle toho, zda se cvik daří či nikoliv. Naučte se na svého psa správně mluvit, odlišně intonovat, používejte čitelná gesta rukou i signály těla (časem si řekneme více)

·         Mluvte tiše, protože jednak pes slyší, daleko lépe než my, lidé, a jednak tím lépe upoutáte jeho pozornost; navíc na výstavě není vhodné na psa povely pokřikovat, neboť to ruší ostatní vystavovatele a rozhodčí vás může v kruhu i napomenout

·         S pejskem jednejte vlídně, ale trvejte důsledně na provedení požadovaného úkonu

·         Chvalte ho za každý, byť sebemenší pokrok a pěkné provedení požadovaného vítejte s neskrývaným nadšením

·         Nebojte se vyjádřit pomocí hlasu své pocity, zejména svou radost a spokojenost, ale i případné zklamání či nelibost

·         Používejte odměny, zvýšíte pracovní motivaci psa (kousek piškoty, psí krekry, páreček a pod.); psa můžete odměňovat i na výstavě v kruhu, mezi jednotlivými fázemi vystavování - nikde to není zakázáno. Motivací může být i velmi malá, ale oblíbená hračka (myška, gumová kulička, látkový sáček ...)

·         Zásadně se vyvarujte trestů v průběhu nácviku! Nejhorším trestem může být ostře vyslovené FUJ! nebo přiměřené cuknutí vodítkem, použité ve vhodném okamžiku

·         Nácvik nesmí trvat příliš dlouho, raději ho rozdělte na více menších částí

·         Pokud uvidíte, že pes nepracuje se zájmem, změňte náplň, pohrajte si s ním a k práci na předvádění se vraťte později

·         Chcete-li dosáhnout výborných výsledků, najděte si na psa čas alespoň 10 minut každý den (minimálně měsíc před výstavou), kdy se mu budete po stránce předvýstavní přípravy plně věnovat

·         Střídejte nácvik a hru, protože uvolnění po vykonání cviku je pro psa stejně důležité jako pro vás

·         Postupujte od jednoduchého ke složitějšímu; nácvik ztěžujte postupně a teprve v době, kdy pes váš předchozí požadavek bezpečně zvládne

·         Pokud pes cokoliv nedělá podle vašich představ, hledejte chybu nejprve u sebe a ve vedení nácviku

·         Všeobecně je vhodný systematický, pravidelný postup nácviků podpořený pochvalami, odměnami a také vašimi kvalitními znalostmi o dané problematice

Velice se mi osvědčilo postupně vytvářet u psů návyk na skupinu navazujících cviků určenou pro vystavování, proloženou uvolněním, hrou a odměnami. Pes považuje takovou formu přípravy za příjemné vyplnění času, při němž je ke své veliké radosti stále v kontaktu s pánečkem, který mu občas dává odměny a vytrvale se mu věnuje. Navíc se hra, uvolnění a odměny uplatní jako motivace pro pozornější práci psa a pro předvádění v požadovaném energickém postoji. Výkony psů na výstavách jsou pak stabilní, kvalitativně nadprůměrné, majitelé se díky této formě zbavují nadměrné nervozity, získávají jistotu v práci se psem, učí se svému psovi věřit a komunikovat s ním. Metodu můžete vyzkoušet se svým psem také. Důležité je, aby složení jednotlivých nácviků co možná nejlépe odpovídalo povahovému založení vašeho psa, a aby způsoby vystavování, o kterých si povíme příště, odpovídaly jeho individuálnímu exteriéru. V neposlední řadě nezapomeňte, že pes není stroj! Může mít také „špatnou“ náladu, může být unavený nebo nemusí být "ve své kůži". Fenka může být zrovna „hormonálně nevyvážená“ po hárání a pes třeba „zamilovaný“  Pracujete s živou bytostí, která je ochotná přijmout váš způsob zábavy a ještě se z toho radovat. Buďme tedy psům za tuhle ochotu svým způsobem vděční!


Nahoru [Vystavování shib][Základem je spolupráce][Vystavování psa v pohybu][Výstavní postoj majitele a psa][Výstavní postoj psa][Zoubky, zoubečky a jak na ně][Posouzení těla a technické maličkosti][Výstavní taktika][Rady technického charakteru][Další výstavní rady][Rady vskutku taktické][Rady skutečně taktické podruhé][Rady skutečně taktické potřetí]


Vystavování psa v pohybu 

A teď si budete moci vybrat způsob, jakým vystavovat svého pejska. Nejdříve vám nabídnu nejčastěji používané způsoby vystavování psa v pohybu tak, jak je můžete vidět na výstavách. Při výběru se prosím podřiďte dispozicím svého psa, jeho exteriérovým kvalitám a tomu, co je pro něj nejpřirozenější. 

A jak mám vědět, co jsou exteriérové kvality mého psa a jaké jsou jeho dispozice?

Předně musíte znát standard plemene a porozumět jeho výkladu. To je alfa a omega celého snažení. Standard vám prozradí, jak má vypadat „ideální jedinec“, který sice neexistuje, ale všichni se popsané představě o jeho vzhledu snažíme chovatelsky přiblížit. Kromě standardu byste měli ovládat základy anatomie psa, to abychom se bez problémů domluvili, o které části těla se nad daným pojmem zrovna bavíme a vědět, jaký je rozdíl mezi klusem, mimochodem, krokem a cvalem. Čím více znalostí budete mít, tím lépe!

Za druhé musíte být schopní objektivně posoudit vzhled svého psa a zcela kriticky na něm najít všechny nedostatky, abyste s nimi mohli pracovat, a naopak, měli byste na něm objevit jeho hlavní přednosti, neboť ty se stanou vaší „zbraní“ proti soupeřům. Ve standardu musíte vyčíst i to, jak se má pes správně pohybovat (klusem, mimochodem, vydatně, lehce …), jak má nést ocas, jak držet uši, jakou vyžaduje úpravu, jak má celkově působit,  atd. Než se dopracujete k výslednému poznání, čeká vás řada hodin studia nad fotografiemi jiných jedinců stejného plemene. Pro hledání předností doporučuji obdivovat vítěze a ty nejlepší, pro hledání nedostatků pak rozebírat psy s horším hodnocením. Dívejte se nejen na české jedince, ale učte se i v zahraničí, přestože  tam mohou mít poněkud odlišný typ v rámci plemene.

 

Výstavní dispozice každého jedince tvoří nejen jeho exteriér, ale také jeho momentální kondice fyzická i psychická. Měli byste vědět, jakého pohybového rozsahu je váš pes schopen, zda mu svědčí rychlejší či pomalejší tempo, měli byste vypozorovat, jaká rychlost pohybu mu nejvíce „sluší“. Fyzická kondice se v průběhu roku liší a má na předvedení jedince nezanedbatelný vliv. Jiný je pes po prázdninách, kdy dva měsíce řádil na zahradě a denně naběhal spoustu kilometrů, jinak vypadá uprostřed zimy, kterou prolenošil zachumlaný v teplé dece či posteli, obložený vánočními laskominami. V neposlední řadě je vaším spojencem či nepřítelem celková pohoda psa. Psík unavený, nevyspalý, vyčerpaný blinkáním po cestě nebo rozlámaný po tisícikilometrové jízdě autobusem bez možnosti dostatečné předvýstavní relaxace bude zcela jistě reagovat jinak, než jeho dobře odpočinutý kolega, který noc prolenošil roztažený na posteli, ráno se vesele proběhl v parku, před výstavou se dostatečně vyvenčil a pohrál si s dobře naladěným a též neunaveným majitelem. Asi už nemusím dodávat, kdo bude mít ve výstavním kruhu navrch, že?

Pro začínající vystavovatele v kostce zopakuji základní pravidla pro předvádění psa ve výstavním kruhu:

·         pohyb v kruhu probíhá v protisměru hodinových ručiček, takzvaně na levou ruku

·         výstavní vodítko se drží v levé ruce, pes se pohybuje po levé straně těla majitele, tedy uvnitř kruhu

·         posouzení psa v kruhu se skládá z posouzení psa v pohybu, posouzení ve výstavním postoji a z detailní prohlídky (hlava, chrup, oči, tělo, končetiny, varlata ...)

·         základním stylem výstavního pohybu psa je klus (výjimky viz standard daného plemene!)

 

Jaké máte možnosti předvedení psa v pohybu?

1) vedení "S kontrolou" - psa vedeme šikmo vlevo od sebe o krok až dva vpředu na délku výstavního vodítka. Lehce napjaté vodítko se drží v téměř upažené levé ruce při mírně pokrčeném loktu, který poskytuje prostor pro ovlivňování pohybu psa. (Výjimky, například pro německé ovčáky, v tomto seriálu nebudu popisovat).

Výhody: majitel může svým pohledem kontrolovat pohyb psa, kterého má mírně šikmo před sebou, může volit ideální tempo klusu a přizpůsobovat vydatnost kroku svého svěřence situaci v kruhu.

Určení: pro psy s vyrovnanou sebevědomější povahou, kteří se nebojí pohybovat se v cizím prostředí před svým pánem nebo jsou lehce ovladatelní.

2) vedení "Standardní" - vedeme psa vlevo vedle sebe na vzdálenost alespoň 30 cm od levé nohy, přičemž vodítko držíme v mírně upažené a lehce pokrčené levé ruce (styl chůze ve smyslu přesného povelu "K noze", kdy pes jde téměř u nohy pána se na výstavy nehodí, protože těsným kontaktem pána se psem je porušena přirozenost pohybového projevu psa). Jde o nejčastěji používaný způsob, protože vedení psa se zdá jednoduché, k přípravě psa na výstavu stačí návyk na výstavní vodítko a běžná ovladatelnost.

Výhody: možnost ovlivnění výkonu psa odměnou či hračkou v pravé ruce majitele, relativně snadný nácvik vedoucí alespoň k průměrnému výsledku.

Určení: až na výjimky se hodí pro většinu psů, přednost mu dávají majitelé s nedostatkem času na předvýstavní přípravu psa. K dokonalému předvedení psa tímto stylem musí mít majitel zažité přesné tempo pohybu se psem, protože nemá možnost kontrolovat celkový projev svého svěřence zrakem.

3) vedení "Zpětné" - psa vedeme vlevo šikmo za sebou na téměř prověšeném nebo lehce napjatém vodítku. Vodítko bývá o něco delší než obvykle a je drženo poníž buď v levé ruce nebo v pravé s tím, že vede zprava před tělem majitele na levou stranu, kde kluše pes. Jde o způsob hojně používaný zahraničními vystavovateli. (Ani zde neřeším výjimky pro krátká vodítka některých plemen atd.)

Výhody: na pohled velice efektní způsob, dává psovi možnost přirozeného, elegantního pohybu a pěkného nesení hlavy. Protože pes sleduje svého pána, hlavu zvedá nenásilně. Pro majitele je způsob náročnější. Pokud chce průběžně sledovat a ovlivňovat výkon svého psa, musí se pohybovat s trupem natočeným vlevo a hlavou otočenou ke psu. Psovi lze dobře ukazovat odměnu, jako podnět za kterým poběží.

Určení: způsob je vhodný zejména pro psy, kteří rádi následují svého pána a také pro ty, kteří nesnášejí přímé ovlivňování pohybu vodítkem.

U jednotlivých způsobů jsou možné různé modifikace, vystavovatelé si sami určují nejlépe vyhovující délku výstavního vodítka, styl jeho držení v ruce, typ své vlastní chůze vedle psa, vymýšlejí nejrůznější podněty pro upoutání pozornosti psíka. Se svým psem se můžete domluvit na libovolném způsobu a ten nacvičit. Chce to jen trpělivost, důslednost, vlídný přístup a především vymyslet jak na to. Mimochodem, možná vás to překvapí, ale u vystavování psa je opravdu potřeba myslet! Dovolená u moře je odpočinek, kvalitní vystavování psa nikoliv. Já osobně se bavím na výstavách právě tím, že mi dávají možnost soustředit se úplně na něco jiného, něž je běžná práce, starosti či únava. Ve výstavním kruhu jsem jen se svým psem a plně se věnuji jeho předvádění a dění v kruhu. Obvykle se mi stává, že nevím, kdo se mnou byl v kruhu nebo co se dělo o dva metra dál od nás. Natolik jsem soustředěná na vystavování psa, na kontakt s ním a na pokyny rozhodčího. Věřte mi, že kdo jednou propadne kouzlu toho způsobu „odpočinku“, stane se to pro něj stejnou drogou, jako závody pro vrcholového sportovce. Proto se nás na výstavách schází tolik a proto se řada z nás vystavováním psů dobře baví. Jakou cestu si vyberete vy?

 

K výstavnímu pohybu psa ještě pár poznámek.

První z nich je zmínka o stylu a rychlosti pohybu. Skutečnost, že se má pes ve výstavním kruhu pohybovat pravidelným klusem (plemena s předepsaným jiným stylem nyní nezmiňuji), jste už jistě vzali za svou. Tedy žádný mimochod, žádný cval. Klus je pro psa nejpřirozenější formou pohybu. Je také nejúspornější, co do výdeje energie a nejelegantnější, co do vzhledu psa. Leč pozor. Ani s klusem, má-li vypadat dokonale, není vše tak jednoduché, jak se zdá. Klus může být krátký, středního tempa, zrychlený, vydatný, prodloužený či na hranici cvalu. Problém tkví v tom, že každému psu nejvíce vyhovuje jen určitý druh klusu a to v závislosti na formátu těla a pohybových dispozicích toho kterého jedince. Trénovaný pes s dobrou svalovou hmotou si může dovolit prodloužený a vydatný klus, protože má pevné, kompaktní tělo i dostatečný pohybový rozsah. Zato se psem netrénovaným, který má svaly měkoučké a víceméně pro ozdobu, bude mít majitel spoustu práce, pokud chce dosáhnout solidního výsledku. Tělo netrénovaného psa působí příliš uvolněně, opticky se prodlužuje nebo naopak nepřirozeně zkracuje a k údivu majitele vynikají v tělesné stavbě chyby, které by u vyběhaného psa tolik vidět nebyly. Při nacvičeném postoji lze u psa s úspěchem zmírnit většinu běžných nedostatků, v nesprávném tempu pohybu se bohužel většina z nich projeví.

Cílem snažení dobrého vystavovatele je předvést rozhodčímu psa v ideální psychické i fyzické kondici, s pěknou  pohybovou kulturou a maximálně estetickým celkovým projevem. Proto je potřebné znát všechny klady i zápory vlastního psa a umět s nimi tvůrčím způsobem pracovat v jeho prospěch. Kvalitního rozhodčího nijak neoklamete, ale budete mít jistotu, že jste lepší než ti, kteří se psem zacházet neumějí, dostane se vám uznání za vynikající předvádění psa a zaručeně sklidíte obdiv přihlížejících diváků, což je myslím příjemné.

Druhá poznámka se týká pohybu vystavovatele při předvádění psa. Je zajímavé, kolik majitelů dokáže zkreslit pohyb psa vlastním nesprávným tempem a stylem kroku. Nejdůležitější je, aby vystavovatel svým pohybem psa nerušil, naopak, aby mu pomáhal. Ne nadarmo se říká, že ve výstavním kruhu se dobře sehraná dvojice pozná podle počtu společně nachozených kilometrů. Tajemství úspěchu tkví v umění navzájem si vyhovět, přizpůsobit se a maximálně zdokonalit souhru dvojice do plynulého pohybu. Namítnete, že na výstavě se hodnotí pes a ne pán. Ano, máte pravdu. Pes je zde středem pozornosti a hlavním aktérem, ale jeho pán je tu proto, aby mu k úspěchu pomohl, aby ho vedl, podporoval a povzbuzoval. A dovedu-li tuto úvahu až dokonce, pes je tedy na výstavě kvůli vám a vy kvůli němu. Rovnice tudíž souhlasí, vy můžete svého psíka podrbat na hlavě a s klidem odjet vyhrát další výstavu.


Nahoru [Vystavování shib][Základem je spolupráce][Vystavování psa v pohybu][Výstavní postoj majitele a psa][Výstavní postoj psa][Zoubky, zoubečky a jak na ně][Posouzení těla a technické maličkosti][Výstavní taktika][Rady technického charakteru][Další výstavní rady][Rady vskutku taktické][Rady skutečně taktické podruhé][Rady skutečně taktické potřetí]


Výstavní postoj majitele a psa

Výstavní postoj psa je nedílnou součástí vystavování. Na našich výstavách tvoří posouzení postoje zhruba polovinu konečného hodnocení psa. Ovšem mnohde v zahraničí je kladen podstatně větší důraz právě na dokonalý postoj. Někdy vystavovatel se psem neabsolvuje ani celý kruh v pohybu a ihned následuje vystavování, kterému říkáme „statické“. To je mimo jiné důvod, proč před námi zahraniční vystavovatelé v kvalitě postoje psů často vedou. Musejí ho totiž používat častěji než našinec. Tudíž je na čase, začít se mu věnovat. Výstavní postoj pro shibu budete potřebovat hned dvakrát. Jednak na stole při detailním posouzení a jednak na zemi po zbytek času.

Není myslím sporu v tom, že ve výstavním kruhu by měl pes stát "výstavně" (o výjimkách si povíme v samostatné kapitole věnované výstavní taktice). Jak už je naším dobrým zvykem, můžete si způsob statického vystavování vybrat sami. Osobně mám za to, že shiby jsou plemena, u kterých je dobré podtrhnout jejich přirozenost a individualitu, pokud je to možné. To ovšem neznamená, že vše necháte na psovi samotném, ať si stojí jak umí. Takové výsledky nebývají nejlepší, protože, i když se psík většinou sám postaví bezvadně, na výstavě se jako naschvál stane, že vlivem jiných zájmů a podnětů bude mít nožky moc u sebe, moc od sebe, téměř křížem, že se nahrbí nebo natáhne jako špagetka, jednoduše změní se k nepoznání. A nemáte-li ihned možnost účinně ho opravit, jste v koncích. Já osobně jsem ve střehu 99% času a pokaždé se snažím přemýšlet o krok dopředu a předvídat, co nečekaného se může přihodit. V každém případě je šikovné naučit psíka speciální povel pro bezchybný výstavní postoj (Stůj, Zůstaň, Pěkný ...). Tím máte zajištěnu vzájemnou domluvu pro výstavní pozici psa. Jestliže víte, že se na psíka nemůžete zaručeně spolehnout, rozhodně mu pomozte! Jak? Čtěte dál.

Základní druhy jsou: postoj Volný, postoj Volný s kontrolou a postoj S oporou. Probereme je postupně.

1) postoj "Free" - Volný

a) na zemi - pes stojí klidně, soustředěn na předvádějícího, vodítko je volně prověšené nebo napnuté a vede psovi obvykle pod přední částí krku, některé shiby to ale nesnesou, škrtí je to, pořád se otřepávají, proto umísťujeme vodítko ve středu krku u malých plemen může být vedeno i bokem, blíže k majiteli
- majitel stojí čelem ke psu buď mírně šikmo před ním nebo rovně proti němu, aby na něj pes viděl. Vzdálenost od psa je individuální, průměrně však půl až tři čtvrtě metru, což závisí na požadovaném sklonu hlavy psa.
Přední končetiny by měly směřovat kolmo k podkladu, zadní stát v ideálním úhlu, hlezna kolmo k podlaze, krk  zdvižený, hřbetní linie rovná, hlava směřuje vpřed mírně nahoru, oči jsou v kontaktu s majitelem, ocásek držen nahoru.

b) na stole - pes v situaci viz výše, vodítko můžete držet za hlavou
- majitel stojí vedle stolu před psem a poutá jeho pozornost na sebe. Může stát i na rohu stolu dále od rozhodčího. V průběhu detailního posouzení psa se může majitel pohybovat kolem stolu tak, aby byl jednak psu vždy oporou, aby nepřekážel rozhodčímu a v neposlední řadě, aby dělal psovi vždy vhodné pozadí díky svému oblečení. 

Pro tento postoj je nutné, aby byl pes zvyklý vás stále sledovat, byl dobře ovladatelný a klidný. Ve volném postoji se obyčejně používají dva stupně aktivního napětí psa. Jeden volnější, aplikovaný v době, kdy rozhodčí hodnotí jiného psa nebo se vašemu psíkovi zcela nevěnuje, tudíž můžete se svým psem klidně promlouvat a nemusíte trvat na stoprocentním držení hlavy, ocásku ani na dokonalém vypětí těla. Druhý  - maximální, který je určen pro dobu hodnocení právě vašeho psa a pro veledůležitý okamžik rozhodování rozhodčího mezi dvěma psy. To je chvíle, kdy psíkovu pozornost musíte zcela soustředit na sebe, např. pomocí aportku nebo pamlsku, pes maximálně zaktivizuje své svalstvo a celý se "vyšponuje". Stane se tak díky dvěma vlivům, které na něj působí zároveň. Je to povel pro postoj (např. Zůstaň) a váš aktivující hlas nebo podnět. Psíkovu pozornost můžete upoutávat čímkoliv, co se vám osvědčí: hlasem, gestem, hračkou, lákavou odměnou. (Netvrdím ovšem, že například vuřt s hořčicí na tácku a upatlaná panička před psí tlamičkou je v kruhu to pravé!)

Jde o způsob sice náročný, leč na pohled velice působivý. Hodí se pro páry s dobrým vzájemným vztahem, pro šikovné majitele, kteří jsou schopni naučit svého psa cokoliv a je vhodný pro psíky lehce ovladatelné s pevnou nervovou soustavou.

 

2) postoj "Volný s kontrolou"

Zde platí výše uvedený text s tím rozdílem, že vzhled psíka můžete průběžně ovlivňovat pomocí výstavního vodítka, jehož středně utaženou smyčku dáte těsně za psíkovu hlavičku za uši . Vodítko vede psovi středem za hlavou. Jemným tahem, cuknutím či naopak povolením vodítka dáváte psíkovi najevo jak vysoko má mít hlavu, zda si má popostoupit o krůček vpřed, natáhnout se v hrudníku nebo více vytáhnout vzhůru. Majitel stojí obvykle mírně šikmo před psem a upoutává jeho pozornost pravou rukou nebo na sebe. Nikdy však nestojí přímo před psem, protože by ho vodítkem vedeným za ušima nad hlavou rušil. Může se postavit dokonce vedle psíka, pokud ten je schopen sám se soustředit na nějaký podnět z okolí. Na psa může zavolat nebo mu nenápadně ukázat aportek i někdo známý, stojící mimo kruh, ale všeho velmi s mírou prosím! Vyřvávání za kruhem a nejrůznější formy prostocviků ála "semafor" hraničící s tancem svatého Víta nejsou, jak jistě sami uznáte, tím pravým makovým! Nejen, že je takové povzbuzování zakázáno výstavním řádem, ale především ruší další vystavovatele a jejich psy.  

Volný postoj s kontrolou je způsob u nás běžný, vhodný pro většinu psů. Drobné nuance a dokonalé dorozumívání se se psem pomocí jemných náznaků vodítkem, však zvládne jen málokterý majitel. Vyžaduje to totiž značnou praxi a důsledně budovaný vztah majitele se psem. Na výstavách uvidíte snahu, která bohužel často končí u trhání vodítkem, cloumání psem a u zmatečných povelů, jež nikam nevedou. Pes je zmatený, majitel naštvaný a malá tragédie se koná v přímém přenosu. V daném případě by mělo být vodítko cosi jako kontrolní spojení vysílačkou nebo jako jemná nitka, po které se přenášejí vzájemná přání a povely. Také kapitola o práci s vodítkem vás nemine!

3) postoj "S oporou"

Pro psa je postoj na zemi i na stole stejný: přední nožičky kolmo k podkladu, zadní v ideálním úhlu, zdvižený krk, rovná hřbetní linie, hlava směřuje vpřed mírně nahoru, ocásek dle standardu plemene nebo dle dispozic psa.

Majitel:
a) na zemi - vedle psa přiklekne, přidřepne nebo se opírá o jedno koleno, jak je libo a fyzicky možno. Lehce přidržuje  pravou rukou vodítko nad hlavou a  levou rukou fixuje ocásek nahoru tak, aby co nejvíce vyniklo pěkné osrstění a aby obrázek psa byl pokud možno dokonalý.
b) na stole - majitel stojí vedle stolu po pravém boku psa, hlavičku a ocásek přidržuje stejně jako na zemi. Vždy staví psa proti rozhodčímu tak, aby na něj posuzovatel ideálně viděl. Doporučuji předem omrknout zvyklost a práci rozhodčího.

Výhodou uvedeného způsobu je možnost stálé kontroly psa i jeho průběžného opravování. Je vhodný pro psy, kteří potřebují mít pro svůj klid pánečka u sebe, pro psy, kteří citlivě reagují na spoustu rušivých podnětů a při samostatném postoji by byli roztěkaní a nepozorní, eventuálně pro psíky nejisté a na prvních výstavách mírně bázlivé. Výhodou je také předvedení atraktivního osrstění ocasu v plné kráse a dokonalý výraz psa z oblasti hrudi přes elegantní krk až po pěkné držení hlavy. Podotýkám, že přidržování hlavičky i ocásku musí být jemné a i majitel musí vedle psíka působit pěkně, aby rozhodčí nezískal dojem, že jste se svou shibou vyrazili na řeckořímské zápasy.

Než si povíme o postoji psů na stole a jejich nácviku, vyzkoušejte si se svým pejskem, který způsob z výše uvedených mu bude vyhovovat. A hlavně, studujte a učte se!


Nahoru [Vystavování shib][Základem je spolupráce][Vystavování psa v pohybu][Výstavní postoj majitele a psa][Výstavní postoj psa][Zoubky, zoubečky a jak na ně][Posouzení těla a technické maličkosti][Výstavní taktika][Rady technického charakteru][Další výstavní rady][Rady vskutku taktické][Rady skutečně taktické podruhé][Rady skutečně taktické potřetí]


Výstavní postoj psa

V předchozích odstavcích jsem si řekli něco o základech postoje majitele a psa při vystavování . Nyní se budeme věnovat postoji psa na stole a jeho učení, protože stůl je pro mnoho vystavovatelů, a hlavně pro jejich psy, kamenem úrazu. Vzhledem k tomu, že shiba patří mezi malá plemena, vyhnete se předvedení na stole jen velmi výjimečně. Jak na to?

Všeobecně je dobré učit psa nejdříve výstavní postoj na stole a teprve později přejít na zem. Postup může být následující. Štěně začnete zvykat na stůl v domácím prostředí, kde můžete zpočátku vyloučit i takové rušivé jevy, jako je přecházení jiných členů rodiny kolem stolu a pod. Naopak, jakmile štěně pochopí, co od něj chcete, přizvěte vždy někoho z rodiny jako "rozhodčího". Později, když bude mít štěně na stole jistotu, bez problémů snese jakoukoliv úpravu nožiček i hlavičky a bude zůstávat v klidu v určené poloze, můžete přejít na zem. Nejprve opět doma, kde štěně nic neruší. Cvičně můžete přidat i návyk na výstavní vodítko. Teprve po solidním zvládnutí postoje doma se vydejte do terénu. Zprvu opět do klidnějšího, později do rušnějšího s následným ztěžováním situace různými podněty. Až budete mít dojem, že váš pes vydrží stát v klidu na náměstí v době odpolední „provozní“ špičky, směle vyjeďte na mezinárodní výstavy. Z uvedeného vyplývá zásada: Postupujte vždy od jednoduššího ke složitějšímu.

Pochopitelně mezi nejčastější otázky majitelů patří: "Kdy máme začít s pejskem pracovat na stole?"

Já sama, jako chovatelka, učím štěňátka pobytu na stole opravdu odmalička. Stříhají se tu drápky, čistí ouška, češe se a hlavně odměňuje a vydatně chválí. První pokusy o postoje děláme už ve čtyřech týdnech, když prckové jakž takž stojí a udržují balanc. A to máte vidět, jak se o týden později derou na stůl i ostatní, kteří zrovna nejsou nahoře, aby na ně nějaká mňamka zbyla. Noví majitelé, pokud si to nepokazí, mají základy této výchovy hotové. Stačí v nich jen pokračovat. Shrnuto z hlediska chovatele, s hrou a péčí na stole se dá začít kdykoliv a čím dříve, tím lépe. Pro štěně je ideální, považuje-li pobyt na stole za běžnou součást svého života. Pak ho hned tak něco nepřekvapí.

Jinak jsem za jedno s anglickými chovateli, kteří pro zahájení výuky u nového majitele propagují období kolem 10 týdnů věku štěněte. Proč? V sedmi až osmi týdnech si štěně přinesete domů. Zhruba dva týdny mu potrvá adaptace na nové prostředí, zvykání na jméno, rozlišení povelů Fuj a Hodný, návyk na jeho běžný denní režim a podobně. Pak už nastane moment, kdy se prvně pokusíte štěně opravdu „výstavně“ postavit na stůl a zaujmout ho tak, aby chvilinku vydrželo stát v klidu. Nic víc, nic méně. Samozřejmě veliká pochvala, odměna. O takovou chvilku se pokuste asi 3x s pauzami, kdy psíkovi třeba učešete srst. Pak ho pochvalte, sundejte a pohrajte si. Postupně začněte štěně zvykat na povel pro postoj tím, že jej budete v nabádavém tónu vyslovovat. Jestliže psík pochopí tuto jednoduchou vazbu, můžete v učení přidat. Snažte se, aby učení psíka bavilo a aby stále něco očekával (hračku, odměnu, zábavu). Tím bude na stole pěkně ve střehu a pojme tohle účinkování jako prima zábavu. Na druhou stranu se zahájením výchovy budoucího výstavního psíka moc nečekejte. V půl roce už budete mít plné ruce práce s juniorem, který má svůj rozum, leze na něj psí puberta a vaše nápady se stavěním za stole nemusí považovat za šťastné. Asi i tady platí: "Ohýbaj ma mamko, dokud som ja Janko".

Chcete-li aby váš pes dobře vypadal, musíte znát základní pravidla výstavního postoje. Při pohledu zepředu i zezadu by měly být přední i zadní nohy psa v zákrytu. Všechny čtyři tvoří při pohledu shora obdélník. Pokud psovi upravujete postoj končetin, těla a hlavičky, postupujte vždy v pořadí:

1) přední končetiny - obě vždy rovnoběžné, postavené kolmo k podkladu. Můžete je srovnat buď najednou pozvednutím psa zepředu pod hrudníčkem (to zejména v situaci, kdy pes stojí vysloveně špatně) nebo můžete nožky poopravit jednu po druhé jejich mírným posunutím do žádoucího postavení. Nevhodné je posunutí končetin příliš vpřed před tělo nebo příliš dovnitř pod tělo. Obě možnosti nedovolují správně postavit vše ostatní!

2) zadní končetiny mohou stát dvěma způsoby:

a) obě z pohledu rozhodčího v zákrytu

b) z pohledu rozhodčího je bližší noha posunuta asi o dvě až tři tlapky vzad v závislosti na úhlení končetin psa a formátu těla. Majitel tedy posune od sebe vzdálenější nohu psa o kousek vzad.

Pro úplnost uvádím ještě postoje pro shiby nevhodné:

a) zpětstojný postoj - obě zadní nohy posunuty více pod tělo (užívá se u některých plemen chrtů)

b) prodloužený postoj - jedna nebo obě nohy posunuty hodně vzad za tělo (americký kokršpaněl, německý ovčák.)

3) hlavička a úhel držení krku - krk je držen ladně povýš, hlava v mírném nadhledu směřuje vpřed

4) ocásek – musí být stočen nahoru na hřbet

Abyste mohli správně upravit zadní končetiny, musíte mít nejprve bezchybně postavené přední, které slouží jako stabilní základna. No a chtít nejdříve vylepšovat držení hlavy a ocásku, když má psík nožky jako les po vichřici, to snad nikoho nenapadne. Také je nasnadě, že štěně do šesti měsíců nebudete trápit zcela dokonalým postojem. Jednak jde pouze o osvojení později potřebných návyků a jednak štěně roste až do zhruba 15 měsíců, čímž se dispozice pro druh postoje a hlavně pro styl klusu při pohybu mění.

Poznámka z praxe. K tomu, abyste uměli dobře stavět svého psa, musíte mít jeho individuální tělesný rámec dokonale v paměti. Z hlediska výše vysvětleného nácviku to není nic těžkého. Ideální je, jestliže váš pes ovládá dobře například povel „Zůstaň“ a vy si od něj můžete volně odstoupit a podívat se na něj jakoby z pohledu rozhodčího, abyste se ujistili o správnosti svého počínání. Ve výstavním kruhu tuto možnost ale mít nebudete a je tudíž nutné abyste i ze svého bočního pohledu na psa odhadli, zda stojí dobře či ne a proč. Výborným pomocníkem pro nácvik je i velké zrcadlo, v němž můžete ihned sledovat výsledky svého snažení. V neposlední řadě můžete využít videokameru či fotoaparát. Oba přístroje vám umožní kriticky zhodnotit, co se vám ještě nedaří a v klidu si nastudovat, kde se ještě zlepšit. 

Pohledem do výstavního kruhu rychle zjistíte, kdo z vystavovatelů je začátečník a kdo je zkušeným harcovníkem. Začátečníkovi se totiž často stane, i když se velice snaží o pěkný postoj svého psa, upraví mu nohy, držení krku i hlavy, že v zápalu boje později přehlédne jak si jeho pes třeba zadní nohou přešlápl o kus jinam, čímž postoj okamžitě ztrácí svou vyváženost. Je tedy nezbytné psa sledovat celou dobu a průběžně kontrolovat postoj končetin. Budete-li rukou postupně upravovat postoj končetin psa, velmi záleží na tom, kde a jak ho za nohu uchopíte. Vřele doporučuji posunovat nožky psíků kousínek nad zemí a to jemným uchopením těsně nad tlapkou. Jakmile psa chytíte za stehno, lopatku nebo za koleno můžete příliš radikálním zásahem zmařit celou svou dosavadní práci. Zlozvykem, který často vídám ve výstavním kruhu, je úprava postoje psa vytažením za břicho nebo za zadek. Majitel vidí, že by se psem měl něco udělat, neví co a tak ho bafne pod břichem a vytáhne vzhůru. Výsledek se nabízí sám. Pes bolestivě stáhne bříško, vyhrbí hřbet, podjedou mu nohy a konečný postoj připomíná spíš pokroucený samorost než výstavního jedince. Ani náhlé zvednutí psa za zadeček, obvykle pomocí chycení v prostotu mezi zadními končetinami, není vhodným způsobem, pokud to majitel neumí. Většinou se podaří psa dostat do pozice, kdy vypadá přestavěný (zadeček má výše než přední část těla). No vždyť kterému moudrému psíkovi by se chtělo nechat se pořád vytahovat nahoru. Raději to udělá preventivně sám, že? Proto zdůrazňuji,  že upravení výstavního postoje se podobá spíše jemné práci hodináře, kde záleží na každém milimetru, než práci stěhováka nábytku.

Shrnuto a podtrženo: nemělo by se vám stát, chcete-li se dopracovat výstavních úspěchů, aby váš psík zůstal v kruhu stát jen tak a vy jste si ho dále téměř nevšímali. Dobrý vystavovatel vždy, jakmile je to třeba, srovná nebo minimálně překontroluje postoj psa a dále se věnuje jeho celkovému vzhledu. (Popsaným způsobem nelze připravovat psy nadměrně bázlivé. Pro ně je potřebný naprosto individuální přístup.)

 


Nahoru [Vystavování shib][Základem je spolupráce][Vystavování psa v pohybu][Výstavní postoj majitele a psa][Výstavní postoj psa][Zoubky, zoubečky a jak na ně][Posouzení těla a technické maličkosti][Výstavní taktika][Rady technického charakteru][Další výstavní rady][Rady vskutku taktické][Rady skutečně taktické podruhé][Rady skutečně taktické potřetí]


Zoubky, zoubečky a jak na ně

Jako lidé to máme snadné. Fotograf zavelí: "Řekněte sýr", my vyceníme chrup, blesk a hotovo. Ale zkuste chtít totéž po psovi. Ne snad, že by se to nedokázal naučit, vždyť se s ním stačí jen správně domluvit, ale většinou mu budete muset pomoci, aby předvedl svůj chrup v plné kráse.

Na výstavách se prohlídka chrupu někdy stává více trojbojem než jednoduchým úkonem. Proč? Do kruhu přicházejí majitelé jednak s nepřipravenými psy a jednak se psy, pro které je prohlídka nepříjemná díky předchozímu nešetrnému zacházení ze strany majitele či jinému nemilému zážitku. Patrně se shodneme, že prohlídka chrupu je naprosto nezbytnou součástí výchovy psa. Potřebujete ji nejen na výstavách, svodu dorostu a bonitaci, ale také na veterinárním středisku, při domácí prohlídce zubů, při jejich běžném čištění, odstraňování zubního kamene atd. Hlavním problémem bývá neznalost majitele o tom, jak má vlastně prohlídka chrupu vypadat. Mnozí se domnívají, že co největší otevření tlamičky psa dokořán je to pravé. To je ovšem zásadní omyl.

Jak psíka šetrně naučit snášet kontrolu chrupu?

Předem několik upozornění:

·         nácvik není záležitost jedné hodiny, ale při středně intenzivní přípravě zhruba týdne

·         jako dobří majitelé psa s výstavní perspektivou byste měli znát všechny druhy skusů, počet a složení zubů mléčného i trvalého chrupu a hlavně skus předepsaný standardem vašeho plemene

·         po celou dobu nácviku nezapomínejte na pejska mluvit uklidňující intonací hlasu, hodně chvalte a odměňujte, buďte klidní a trpěliví

·         nikdy nevyvracejte psíkovi při nácviku hlavu do nepřirozeného směru (zkuste si totéž sami na sobě, ať víte jaké to je)

·         nesnažte se mu silou rozvrátit sanici při prohlídce stoliček a necpěte mu do tlamičky ruce

·         nesnažte se dát psovi do tlamy svojí vlastní hlavu, rozhodčí má vidět zuby psa a ne váš zátylek

·         nechytejte psa při prohlídce silou pod krkem, začne se dusit a přirozeně se brání

·         neotvírejte psovi tlamu tahem za pysky do stran nebo budete mít po čase místo psa sysla s vaky na obilí

Nácvik

Pejska si posaďte v klidu na stůl, zpočátku nejlépe zády k sobě, aby měl za sebou oporu z vaší hrudi a nemohl spadnout či nečekaně skočit dolů. Tak mu pro začátek zúžíte únikové cesty. Pravou rukou ho pohlaďte zepředu po plecích a tutéž ruku veďte plynule vzhůru pod spodní čelist. Levou rukou, kterou klidně přiblížíte ze shora psovi na mordu (dlaň směřuje k očím psa), jemně uchopte pysky mezi palcem a ukazováčkem po každé straně nosu. Psa pochvalte, uvolněte ruce a odměňte. V první fázi jde o to, aby si pes zvykl na pohyb vašich rukou kolem očí a pod tlamičkou. Příští den můžete pejska při stejném nácviku palcem a ukazováčkem levé ruky vícekrát jemně pohladit svrchu po pysku. Další den využijte tento pohyb k mírnému odhrnutí vrchního pysku psa směrem vzhůru. Nezapomeňte na pochvalu a opakování. V dalším zdokonalení již palcem i ukazováčkem levé ruky povytáhněte pysk v přední partii směrem k čenichu. Pravou rukou zezdola přidržte čelist zavřenou, přičemž palcem a ukazovákem této ruky jemně stáhněte přední pysk dolní čelisti směrem dolů. Uvědomte si, že v této fázi působíte na mordu psa dvěma směry. Oběma rukama jemně přidržujete čelisti proti sobě zavřené tak, aby bylo dobře vidět skus psa, a palci a ukazováčky zároveň odhalujete zuby. Při šetrném postupu nebude tato fáze prohlídky činit psovi žádné problémy a vy byste měli snadno prohlédnout skus svého psa . Cílem snažení je, aby psu byly pohodlně vidět všechny řezáky nahoře i dole, čili vzájemné postavení řezáků. Jakmile se stane tento postup pro psa běžný, nácvik rozšiřte. (Leváci si ruce přirozeně obrátí!)

Po prohlídce chrupu ze stran skusu nechte obě ruce ve stejné poloze, jen je malinko natočte vpravo tak, abyste oběma palci najednou mohli od sebe odhrnout pysky na pravé straně zavřené tlamy psa. Z tohoto pohledu se kontrolují zejména špičáky a zuby P1 až P4. Pro ukázání stejných zubů na straně levé máte dvě možnosti. Buď nezměníte polohu rukou a pysky na levé straně odhrnete zbylými prsty (ukazováčky až prsteníčky), palce zůstávají beze změny vpravo. Nebo můžete otočit ruce o 180 stupňů tak, že prsty levé ruky povedou jakoby zprava dolů pod krk psa a prsty pravé ruky vzhůru k pravému oku. Oba palce, směřující k uchu psa, se ocitnou vedle sebe a vy jimi pohodlně a pro psíka šetrně oddálíte pysky. Doporučuji postupovat pomalu, klidně a trpělivě. Pokud prohlídku zvládnete až sem, máte 80% úspěchu zajištěno.

Pro úplnost popisu prohlídky zubů zbývá pro psa nejméně příjemná fáze, kterou však u našich plemen provádí jen minimum rozhodčích. Překvapit byste se ale nechat neměli a v zahraničí člověk nikdy neví! Co vás čeká? Potřebujete otevřít tlamičku psa tak, aby bylo možné prohlédnout počet všech zubů včetně nejposlednějších dole - M3. Vycházejte přitom ze základního postavení rukou pod tlamičkou a nad ní, přičemž tentokrát využijte palce pro pootevření mordy psa. Palce vsuňte zpočátku jen maličko mezi čelisti. Psík povolí sevření a následuje ihned pochvala. Postupně se propracovávejte k většímu a dlouhodobějšímu otevření tlamičky. Jakmile to bude možné (až psík dostatečně pootevře tlamu) změňte "palcovou" metodu a čelisti přidržte od sebe pomocí obou palců a ukazováčků opřených za špičáky nahoře i dole. Při systematickém postupu brzy dosáhnete dobrých výsledků.

Jak prohlídka probíhá na výstavě ?

Tak, jak jste se právě naučili. Nejprve se odhrne vpředu horní a dolní pysk při skousnutých zubech, přičemž se ukazuje skus řezáků a jejich počet. Pak se opět při stisknutých čelistech odhrnují horní a dolní pysky na stranách mordy tak, aby byly vidět všechny premoláry, popř. moláry. V poslední fázi prohlídky, pokud jí rozhodčí vůbec požaduje, se posuzují zadní stoličky dole (M3), celková konfigurace a kvalita zubů. vše při otevřené mordě. Jako majitelé byste měli prohlídku chrupu zvládnout tak, aby se rozhodčí mohl soustředit pouze na posuzování zubů. Jistě víte, že na mnoha výstavách se rozhodčí dívají pouze na skus řezáků. To je sice hezké, leč spoléhat na to vždy nelze a vy, jako dokonalí vystavovatelé, musíte být bezvadně připraveni na celou prohlídku bez výjimky.

Můžete se setkat se dvěma přístupy rozhodčích. První skupina, největší, kontroluje skus sama při předvedení psa na stole a psík musí tuto manipulaci bez problémů snést. Druhá skupina vám pokyne, abyste skus ukázali sami. Není chybou, pokud mladého a nezkušeného psíka před prohlídkou skus posadíte a prohlídku ve stoje ho naučíte postupně. Důležité je, aby bylo psovi jasné, že jde o věc naprosto běžnou a nikoliv nepříjemnou. Na prvních výstavách můžete psíka navíc přidržet, aby ve vás měl při prvních zkušenostech oporu. 

Pokud se stane, že se psík přece jen nečekaně lekne, zazmatkuje a začne vyvádět nepředloženosti, hlavně zachovejte klid vy. Použijte jakýkoli povel, který mu připomene to, co dobře zná, aby se uklidnil a vrátil do naučeného stereotypu. Máte-li s kontrolou zubů stále problémy, začněte s nácvikem šetrně a trpělivě pěkně od začátku. Buďte důslední. Jestliže vám psík dá najevo, že na tlamičku mu sahat nemáte, nedejte se odradit. Musíte mírně, ale přece prosadit svou. Využijte každé chvilky a ukažte chrup svého psa všem příbuzným a známým. Trénujte na různých místech v různých prostředích. Pokaždé psa odměňte a hodně chvalte.

Příjemné pokoukání na psí zoubky.


Nahoru [Vystavování shib][Základem je spolupráce][Vystavování psa v pohybu][Výstavní postoj majitele a psa][Výstavní postoj psa][Zoubky, zoubečky a jak na ně][Posouzení těla a technické maličkosti][Výstavní taktika][Rady technického charakteru][Další výstavní rady][Rady vskutku taktické][Rady skutečně taktické podruhé][Rady skutečně taktické potřetí]


Tentokrát posouzení těla a technické maličkosti

Probrali jsme si základní pravidla vystavování, výstavní pohyb, výstavní postoj, prohlídku chrupu a zbývá nám zmínit se stručně o kontrole varlat u psů, prohlídce těla a některých "technických" drobnostech.

Je to chlap?
Přiznávám, že  shibám psům není příjemná kontrola varlat. Proto, nejste-li si jisti, jak váš psík při kontrole pohmatem zareaguje, přidržte mu pravou rukou jemně hlavičku u sebe nebo vodítko za krkem a levou ruku podložte pod břichem před zadními končetinami. Rozhodčí bude ke psovi přistupovat zezadu a to shiby rády nemají, cítí se ohroženy. Zápasy mezi majitelem, psem a rozhodčím o prohlídku v těchto místech mívají sice u diváků ohromný úspěch, ale na druhé straně nejsou dobrou vizitkou výchovy psa.

Podrobná prohlídka těla
Poslední nezmíněnou součástí celkového posouzení psa je detailní prohlídka těla. Ta probíhá u malých plemen vždy na stole,  ovšem tu a tam se jde rozhodčí ještě při předvedení na zemi přesvědčit o svém předchozím úsudku.  Pes se musí nechat pěkně celý osahat, neboť jen tak rozhodčí dokonale posoudí formu jeho těla, kvalitu osvalení a celkovou kondici. U jedinců s vyrovnanou povahou nebývají problémy. Horší je to s psíky bázlivějšími nebo neklidnými. Tušíte-li někde u svého psa rezervy, vraťte se ke kapitole o posouzení na stole!

Zjistíte-li u svého štěněte náznaky nejistého chování, začněte s jeho zvykáním na cizí osoby co nejdříve a to hned odmalička. Voďte je ke známým, choďte s ním často mezi lidi, nechte ho, ovšem po předchozí dohodě, pomalu a jemně hladit, hodně ho chvalte. Lidem rozdejte laskominy a dobrotky a nechte psa odměňovat, kdykoliv se za nimi přijde kamarádit. Psík musí poznat, že lidé jsou pro něj báječnými spoluhráči. U běžně nejistého jedince se smiřte s tím, že každé kamarádské gesto v projevu jeho chování vůči cizím lidem (i kdyby mělo jít o vyskakování a podobné mírně nepříznivé projevy) musíte vydatně pochválit, protože nejprve potřebujete maximálně podpořit jeho důvěru k lidem. Cílem snažení je, aby se pro psa stal styk s lidmi naprostou samozřejmostí.

Sledujte na výstavách způsoby, jakými rozhodčí jednají se psy a doma aplikujte totéž. Přesvědčte někoho známého, aby vám s přípravou psa pomohl. Počítejte dopředu s tím, že nejistý psík potřebuje absolvovat daleko více výstav k tomu, aby si zvykl na prostředí i průběh akce. Celá doba učení vyžaduje absolutní trpělivost a stálou podporu z vaší strany.

Vodítko
Samostatnou kapitolou je výběr výstavního vodítka. Pro zkušeného vystavovatele jde téměř o obřad. Jaké by mělo výstavní vodítko být?

U prodejců máte na výběr stovky vodítek podle různých kritérií a s přihlédnutím k plemeni psa :

·         Tvar: - plochá, kulatá,

·         Způsob výroby: - splétaná, šitá, svařovaná

·         Síla: - tenoučká, tenká, střední nebo silnější

·         Typ: - s odepínacím výstavním obojkem (obojek kovový nebo dle materiálu vodítka), jednodílná s okem

·         Jištění: - s jedním kroužkem, se dvěma kroužky (druhý je pojistný, ale často klouže a povoluje smyčku), s kroužkem a pojistnou trubičkou, s jiným jisticím prvkem (např. svorkou)

·         Komfort: - s otočnou částicí, bez otočné částice

·         Materiál: - kožená, umělá, natahovací - pružící, ohebná, méně ohebná, zcela neohebná, řetízky

·         Barva: - jednobarevná, dvoubarevná, vícebarevná, přírodní

·         Délka: - krátká, delší, střední, dlouhá

Ideální "základní" výstavní vodítko je ploché, tenké se šířkou až 0,5 cm, jednodílné, s jedním kroužkem + pojistnou trubičkou a otočnou částicí. Je vyrobené většinou z měkkého nepružícího umělého materiálu, ale dobře ohebné, barevně ladící ke psu. Délka vodítka je individuální záležitostí. Závisí na velikosti psa, na výšce předvádějícího, na délce jeho kroku, na délce rukou a na způsobu předvádění. Někdy je lepší mít vodítko o něco málo delší, asi o 15-20 cm, které vám umožní v případě nouze provést potřebné výstavní (rozuměj úhybné či záchranné) manévry, ale s přebytečným kouskem musíte umět zacházet! Není nic trestuhodnějšího, než nechat volný kus vodítka bimbat psovi přímo nad hlavou. Delší vodítko se při statickém předvedení dobře dává za krk, naopak krátké vodítku musí být tak tenké a tak ohebné, aby se vám bez problémů vešlo srolované do dlaně, což ovšem vyžaduje praxi a šikovnost.

Proč vám doporučuji právě výše zmíněné vodítko? Ploché vodítko je psu příjemnější než kulaté protože lépe přilne ke krku, tolik netlačí a nedře. Je velmi vhodné pro začínající psy. Sílu vodítka je nutno zvolit podle stavu připravenosti psa na výstavu. Pro začátečníka postačí zmíněná 0.5 cm šíře (to platí samozřejmě jen pro majitele malých plemen, na dogu bývá někdy i pěti centimetrový popruh málo), zato zkušený vystavovatel může dobře připraveného psa vést takřka na vařené nudli.

Dnešním trendem u předváděcích vodítek jsou vodítka jednodílná, vyrobená z jednoho kusu materiálu, obvykle s vloženou otočnou částicí. Dobré výstavní vodítko má jeden kroužek (ten se posunuje podle potřeby nastavení velikosti oka za psíkovou hlavou) a jisticí prvek, nejlépe kovovou trubičku, které sama o sobě nikam neklouže. Trubička se posune těsně za správně nastavený kroužek a znemožní jeho posunutí, uvolnění oka a případný úprk psíka k Neumětelům. Na kvalitní vodítko patří také otočná částice, která zabrání překroucení vodítka v ruce vystavovatele v případě, že psík tančí, vyskakuje nebo vyvádí jiné podobné radosti.

Materiál vodítka je volen tak, aby umožňoval příjemnou a jasnou komunikaci se psem. Tento požadavek splňují jen některé umělé materiály, proto je třeba dobře vybírat a vodítko si vlastnoručně osahat. Vyvarujte se především vodítek, která pérují. Výsledkem jejich použití je nepříjemné pružení vodítka, zmatený pes a majitel zoufalý z toho, že ho pes poslouchá opožděně a nepřesvědčivě. Jestliže jsme si řekli, že potřebujeme při komunikaci se psem používat systém Povel - podnět - pochvala, pak jistě víte, že jasným podnětem je v našem případě krátké, jednorázově rychlé cuknutí vodítkem. Pružné vodítko přemění vaše cuknutí na přiškrcení a výsledek je víc než jasný: pes se bude snažit, namísto uposlechnutí podnětu, zbavit se nepříjemného přiškrcení a poslechnout pak nemůže, snad ani kdyby chtěl.

Barva vodítka je extra kapitolou. Vzhledem k mému pevnému přesvědčení, že  všichni máte krásné psy, které chcete maximálně dobře předvést rozhodčím, doporučuji barvy ladící k barvě kůže či srsti. U hodně tmavých psů vodítko černé, u světlých bílé nebo krémové dle míry zbarvení krku, u hnědých samozřejmě hnědé, u skvrnitých takové, jaká barva převažuje v oblasti krku.

Obojek a oddělené vodítko, byť v provedení výstavním, užívají zejména začátečníci, kteří většinou obojek psovi nechávají po celou dobu výstavy a po předvedení vymění jen vodítko za silnější, aby jim pes "neutekl". Nerada vidím vodítka se širokými obojky, která používají majitelé, aby psovi neodřeli krk. Široký obojek zbytečně zkreslí psovi krk, v barvě neodpovídající barvě psa navíc ruší celkový vzhled, a o tom, že si vychovaný pes krk jednoduše neodře, protože nemá jak, snad není třeba diskutovat. Naprosto speciální kapitolou jsou kovové výstavní řetízky a vodítka s karabinkami. Na ně se musí naučit nejen pes ale především majitel, neboť práce s nimi je technicky zcela jiná, než s jednodílným klasickým "výstavákem".

O obyčejných, často odřených a ušmudlaných obojcích s vytahanými vodítky, určenými na běžné venčení píši nerada. Je možné nad nimi občas přivřít oko na Oblastní výstavě ve třídě dorostu či mladých, nikoli však na výstavě speciální nebo mezinárodní od třídy mladých výše! S radostí konstatuji, že nepamatuji shibu, kterou by majitel přivláčel do kruhu na samonavíjecím vodítku - lidově zvaném "buzeráku". Tento typ vodítka do kruhu vůbec nepatří. Osobně si myslím, že shiby jsou tak vznešení pejskové, že musejí mít krásné vodítko v každém případě, i kdybyste si jej na výstavu měli z nouze vypůjčit. Vizitku psovi totiž dělá každý majitel sám, i když je to vizitka jen ve formě výstavního vodítka. 

Šikovné pomůcky
K technickému vybavení náležejí samozřejmě hřebeny, kartáče,  antistatické spreje, odměny, aportíky nebo jiné "zajímací" pomůcky. To všechno můžete studovat, okukovat a kupovat na psích výstavách. Arzenál výbavy si volí každý majitel sám a jezdí-li na výstavy tak často jako my, přibude mu doma  výstavní taška a taška na psí doklady, které bude víceméně nechávat sbalené a bude jen doplňovat chybějící součásti. Jedině tak totiž nic nezapomene. Přeji Vám  dobrý výběr nového výstavního vodítka a zábavné balení výstavní výbavy.


Nahoru [Vystavování shib][Základem je spolupráce][Vystavování psa v pohybu][Výstavní postoj majitele a psa][Výstavní postoj psa][Zoubky, zoubečky a jak na ně][Posouzení těla a technické maličkosti][Výstavní taktika][Rady technického charakteru][Další výstavní rady][Rady vskutku taktické][Rady skutečně taktické podruhé][Rady skutečně taktické potřetí]


Výstavní taktika

A nyní se začneme věnovat takzvané výstavní taktice, protože doufám, že základy dobrého předvedení vašich svěřenců už máte v malíčku. Pokud náhodou ne, prosím vás, abyste si případné nedostatky doplnili. Výstavní taktika totiž předpokládá solidní zvládnutí teorie i praxe vystavování. Je to vlastně nadstavba nad vším, co jsme až dosud probrali. Bez znalosti výstavní taktiky se vystavovat dá, ale nelze bez ní cíleně dosáhnout vynikajících výsledků.

Co všechno je výstavní taktika?
Výstavní taktika obsahuje spoustu drobností přispívajících k úspěchu, které dělají vystavování psovi i jeho předvádějícímu příjemnějším. Mnohdy se jedná o věci dobře známé, leč usazené do jiných souvislostí, jindy jde o zdánlivě bezvýznamné maličkosti. Všechno dohromady tvoří nerozlučný celek. Výstavní taktika se obsahově týká všeho, co se děje ve výstavním kruhu od chvíle, kdy do něj vstoupíte až po okamžik, kdy ho opustíte. Výstavní taktika jsou také rady a informace, které si mezi sebou někdy sdělují zkušení chovatelé, ovšem mnohdy jen šeptem a mezi čtyřma očima. Výstavní taktika jsou zkušenosti, které se nesdělují začátečníkům, aby náhodou nebyli časem chytřejší než sami chovatelé, kteří mají své zkušenosti těžce získané.

Proč vám tedy výstavní taktiku otevřeně vyložím? Protože se domnívám, že každý majitel by měl mít co nejvíce informací ve prospěch svého psa a rivalita mezi lidmi by neměla mít na hodnocení psů vliv. Nechť mají všichni stejné informace, nechť se všichni maximálně snaží a nechť díky tomu zvítězí nejlepší pes.

 

 


Nahoru [Vystavování shib][Základem je spolupráce][Vystavování psa v pohybu][Výstavní postoj majitele a psa][Výstavní postoj psa][Zoubky, zoubečky a jak na ně][Posouzení těla a technické maličkosti][Výstavní taktika][Rady technického charakteru][Další výstavní rady][Rady vskutku taktické][Rady skutečně taktické podruhé][Rady skutečně taktické potřetí]


Rady technického charakteru

Výstavní číslo
U přejímky psů nebo v deskách s materiály psa ve výstavním v kruhu dostanete obvykle samolepku nebo kartičku s číslem psa, uvedeným v katalogu (dále jen katalogové číslo). Moudrý majitel si sebou vozí zavírací špendlík, aby kartónek s číslem pohodlně zavěsil na svůj oděv a nemusel koumat, kam a jak jej připevní. Zkušený vystavovatel vlastní průhledné pouzdro na špendlíku, kolíčku nebo se širší gumou, do kterého jakékoliv číslo pohodlně zasune a celé viditelně umístí na sebe. Pouzdra vyrábějí a prodávají někteří renomovaní výrobci krmení či potřeb pro psy (např. Pedigree a další) a lze je koupit na některých výstavách. Není od věci vozit sebou i nůžky, kterými upravíte velikost kartičky s číslem tak, aby se vám do pouzdra vešla.

Co znamená umístit katalogové číslo viditelně?

·         na levou horní část hrudníku

·         na horní část levého rukávu – nad loket, s číslem nasměrovaným více vpřed. To je sice poněkud horší pro orientaci diváků, ale vhodné pro práci do kruhu a fotografování.

·         do úrovně pasu na kalhoty či sako - nepříliš vhodné, větší psi číslo zastíní a vedoucí kruhu musí číslo na vystavovateli obtížněji  hledat

Někdy se setkáte s tím, že vám pořadatelé nadělí čísla dvě. V tomto případě je druhé číslo určené pro samostatné označení psa. Co s tím? Mimo výstavní kruh dejte klidně číslo psovi na horní část vodítka, aby se mohli kolemjdoucí diváci orientovat, který že šampión to před nimi stojí. Jakmile půjdete do kruhu, stačí většinou označení vaše. Hlavně, prosím vás, nedávejte psíkům cedulky s číslem těsně za hlavu! Kartička s provázkem, bimbající se psovi nad hlavou, dovede nadělat pěknou paseku. Pes se otáčí, vrtí, drbe, poskakuje a majitel se diví, co se mu najednou stalo. Pokud bude na výstavě nezbytné označit i psa, číslo upevněte na horní část vodítka do blízkosti vaší ruky.

Výstavní vodítko
Druhy vodítek jsme probrali minule, dnes malinko přidáme. Barva výstavního vodítka může být někdy, zdůrazňuji jen někdy!, nápomocna konečnému výsledku. V zásadě platí: mám-li pěkného psa, použiji co nejméně nápadnou barvu, aby vynikl především pes; mám-li psíka u kterého potřebuji od čehosi mírně odpoutat pozornost, použiji vodítko výraznější barvy. Nejde o maskování nedostatků u psa, ale jen o psychologický faktor, který mimovolně působí na přihlížející i posuzujícího. Otázkou je, jak uvedený pokus posuzovatel stráví ...

Oděv předvádějícího
Také vaše oblečení může pomoci cestě k úspěchu. Z hlediska funkčnosti by mělo být maximálně pohodlné pro vás a co nejméně rušivé pro psa. Pozor, volné vlající oblečení je možná příjemné pro vás, ale psa při předvádění může rušit tím, že mu poletuje nad hlavou. Totéž platí o šustivých materiálech nebo o materiálech vydávajících zvuky, na které pes není zvyklý. Majitel, který ovládá výstavní taktiku se barevně obléká tak, aby psovi při vystavování v postoji na stole i na zemi udělal vhodné pozadí, někdy sladí dokonce i barvu výstavního vodítka. K tmavému psu patří světlé pozadí, ke světlému naopak tmavší. Vždy se snažte, aby pes vaší barevnou kombinací získal na kráse. Chce to ovšem také trochu estetického cítění a výtvarného vkusu majitele. Je zbytečné bát se barev, pokud ladí ke vzhledu psa a typu plemene. Nevhodné jsou křiklavé vzory, v nichž pes mizí jako v Bermudském trojúhelníku. Neméně důležitým faktorem je společenská úroveň akce, na které psa předvádíte. Něco jiného je oblastní výstava pořádaná venku na kynologickém cvičišti za dálnicí a něco jiného prestižní soutěž šampion šampionů nebo přehlídka speciálně pozvaných vítězů, kde posuzuje pánská část poroty ve smokingu a dámy ve velké večerní! Doporučuji vám navštívit webové stránky amerických i jiných profesionálních handlerů. Ti jsou většinou čítankovou ukázkou správně upravených průvodců výstavního psa včetně vyjádření prestižnosti akce.

Obuv
Vhodná obuv vystavovatele je stejně důležitá jako kvalita výstavního vodítka. Boty by měly být pohodlné, leč bezpečné, s neklouzavou podrážkou, neměly by vrzat a nepříjemně páchnout po eventuálním chemickém ošetření. Podpatek, pokud na botách nějaký je, by měl být nízký s měkčí podrážkou. Ideální je například klínek, u dámských bot je doporučován vždy alespoň pásek přes nárt pro bezpečný pocit při chůzi. V posledních letech se mi na finálové soutěže do výstavních hal osvědčily boty určené profesionálním tanečníkům s páskem přes nárt. Kvalita obuvi s neklouzavou koženou podrážkou (nechodí se v ní ven!) a zdravotně odpruženou kostrou boty je samozřejmě obsažena v ceně, ale odměnou je bezpečnost každého nášlapu, měkkost boty od prvního okamžiku a jistota, s jakou se lze pohybovat i v elegantně vyhlížející botce. Na podpatky patří takzvané chrániče, což jsou průhledné pryžové návleky, díky kterým se nemusíte bát, že svému psíkovi za pohybu nechtěně ublížíte.

Čeho se dobrý vystavovatel v rámci oděvu a obutí vyvaruje?
Bot s příliš vysokým podpatkem nebo s klouzavou podrážkou (pokud nevíte, jaký podklad vás na výstavě čeká, vezměte si sebou raději dvojí obutí - do haly a na ven), pantoflíčků s volnou patou, lodiček s tvrdým byť nízkým podpatkem, těžkých bot z hrubé kůže. Z oblečení vystavovatel nepoužije vlající plášť nebo dlouhou košili, příliš širokou sukni, vlající šaty z lehkého materiálu, příliš úzké kalhoty ani kraťoučkou minisukni ve které se nelze kloudně ohnout, pletený svetr s velkými oky, dlouhý ozdobný přívěsek na krk. Zrádné jsou kalhoty s nízkým pasem v kombinaci s krátkým tričkem, které při vystavení psa na zemi mohou nevhodně odhalit bederní partii vystavovatele (nebo nedej Bože žertovné spodní prádlo!). Stejně pozorné musí být vystavovatelky v šatech či kratších sukních při předvádění psa například na vyvýšeném pódiu. Nestřežený okamžik se může snadno stát zdrojem zábavy pro široké publikum.

Horké počasí na výstavě
Začne-li se vám brzy ráno rýsovat vidina vystavování v hale za úmorně horkého počasí bez naděje na závan čerstvého vzduchu, udělejte rovnou preventivní opatření. Ve výbavě vám nesmí chybět dostatek vody pro psa a to nejen vody k pití, ale také k ochlazení pečeného zvířátka. Psa dostatečně vyvenčete již zrána, kdy sluníčko ještě tolik nepřipaluje. Do auta sebou vezměte vlhký hadřík v sáčku, abyste mohli cestou psíka osvěžit otřením nosu, tlamičky a ochlazením tlapek. Na výstavě si vyhledejte strategické místo ve stínu, není-li to možné, použijte k zastínění deštník, který bezpochyby pokaždé vozíte sebou právě pro tyto účely. Mnozí vystavovatelé vozí na venkovní vlastní lehké kempinkové stany. Psík musí mít přístup k vodě. Bude-li mu vedro, je výhodnější projít se s ním po zastíněném místě venku, než jej chladit vodou pod deštníkem. Ve stínu psa držte až do poslední chvíle před vystavováním a po předvedení mu opět najděte co nejchladnější  místo.

Sluníčko ve výstavním kruhu
O horku jsem se zmínila, dovedete ho zmírnit. Ale co přímé sluníčko při předvádění ve výstavním kruhu? Šikovný vystavovatel si opět ví rady. Ihned od nástupu do kruhu se snaží najít si tak výhodnou pozici, aby mohl udělat psu co nejvíce stínu svým vlastním tělem, ne-li stát ve stínu i se psem. Díky tomu, že stín člověka je dostatečně velký aby ochránil malou shibu, není to žádný problém. Stínit můžete svému psíkovi pochopitelně ve chvíli, kdy rozhodčí posuzuje jiné psy. Věřím, že nikoho nenapadne postavit se v rámci stínění svého miláčka rozhodčímu "do obrazu" nebo překážet v pohybu ostatním. V kruhu stále sledujte vývoj situace a je-li to možné, přestavte svého psa i na jiné, více stíněné místo. Nikdo se proto na vás zlobit nebude. Ovšem nezapomeňte, že váš psík má být stále rozhodčímu na očích. Rozumní posuzovatelé jsou v enormních vedrech ke psům maximálně ohleduplní a organizací své práce vám mnohdy velice pomohou.

Venčení
Dobře vyvenčit psa až na výstavě bývá někdy problematické. Mohla bych o tom  psát romány. Proto vám doporučuji raději zastavit o něco dřív, než dojedete na výstaviště a nechat psa vykonat potřebu v běžném prostředí. Na některých výstavištích budete těžko hledat kousek trávníku, které většina shib k  Pokud vám ale nic jiného než areál výstaviště nezbývá, pak snad nemusím zdůrazňovat, že nosit sebou v kapse neprodyšný sáček, buničinu nebo noviny a použité je pak uklidit do koše, by mělo být naprosto běžné. Neuklizené psí hromádky jsou opravdu hroznou vizitkou malé kulturnosti a nedostatečné vychovanosti lidí. Naštěstí mají psi stále častěji k dispozici speciálně vyhrazená místa. Na některých výstavách se ale nedohledáte a ač neradi, musíte využít cokoliv, co se vám namane. I kdybyste měli s venčením jakékoliv problémy, pes se prostě před vystavováním vyvenčit musí! Osobně bych majitele, jemuž se v kruhu, lezouc hrůzou v podřepu, počurá pes nebo se se zoufalstvím v očích vykaká fenka, nepustila drahnou dobu na WC, aby si zkusil, jaké to je. Považuji to stran majitele za neodpustitelný prohřešek a trestuhodné trápení zvířete. Na druhou stranu je naprosto nekolegiální jednání majitele, který nechá svého psa či fenu bez mrknutí oka vyvenčit na koberec v některém ze sousedních kruhů, v tom svém přece bude vystavovat, že?!

 


Nahoru [Vystavování shib][Základem je spolupráce][Vystavování psa v pohybu][Výstavní postoj majitele a psa][Výstavní postoj psa][Zoubky, zoubečky a jak na ně][Posouzení těla a technické maličkosti][Výstavní taktika][Rady technického charakteru][Další výstavní rady][Rady vskutku taktické][Rady skutečně taktické podruhé][Rady skutečně taktické potřetí]


Další výstavní rady

Práce s vodítkem
Pokud se vám termín nezdá, nenechte se mýlit. Umění pracovat s výstavním vodítkem patří nezbytně k výstavní taktice a umění handlerů vůbec. Co taková práce obnáší? Vědět a poznat, kdy psovi vodítko povolit, kdy jemně přitáhnout, kdy mírně cuknout, kdy vodítko prověsit úplně a přehodit psíkovi před plece, kdy je možné dovolit si ho pustit, kdy držet vodítko v levé, kdy výjimečně v pravé ruce, kdy přehodit na potřebnou stranu, kdy povytáhnout pod psíkův krk atd. Nácvik práce s vodítkem je jedna věc a smysl pro vhodný okamžik druhá. První lze vyčíst, okoukat od jiných a nastudovat, pro druhé je třeba cit, postřeh, odhad a předvídavost spojená s jistou mírou rizika. Je dobré, abyste si sami vyzkoušeli různé typy držení vodítka, abyste společně se svým psem natrénovali některé méně běžné podněty vodítkem (podsunutí pod krk, přehození přes hřbet, povolení před plece ...).

Obecně vzato: dobrý vystavovatel zná svého psa natolik dobře, aby se v odhadu jeho reakcí nezmýlil. Pak si může dovolit při statickém vystavování vodítko úplně pustit, psa to ukazuje v nejlepším světle, ale musí mít jistotu, že jeho pes nezareaguje tak, že rychle z kruhu zmizí. Zatímco u některých plemen je možno vodítko zcela sunda, například u amerických kokrů či afgánů je pes ve statice bez vodítka „v módě“, je řada plemen, kde by to bylo považováno za eticky nepřijatelnou frajeřinu. Takže pozor, používejte hlavu.

 

Chůze rovně od rozhodčího a zpět
Řeknete si, proč se zmiňuji o pohybu psa, jestliže jsme ho probrali ve druhé lekci. Probrali, ale ne z hlediska výstavní taktiky a ne chůzi rovně. Ta má totiž své zákonitosti a jestliže je nedodržíte, spláčete nad výdělkem. Rovnou chůzi budete potřebovat ve dvou případech. Jednak v případě chůze po trojúhelníku a jednak při klasickém posuzování pohybu v kruhu, kdy rovná chůze od rozhodčího a k němu (takzvané Up and Down) nahrazuje obě odvěsny níže uvedeného trojúhelníkového předvádění. Věnujme se tedy u nás běžně používané chůzi od rozhodčího a zpět.

Vzhledem k tomu, že se rozhodčí zaměřuje na tvar zadních i předních končetin, zejména na jejich vzájemné postavení za pohybu, je nutné udělat vše pro to, aby psík vypadal co nejlépe.

·         Ideální tempo klusu psa (máte ho jistě dávno natrénované z chůze po kruhu.)

·         Pravidelné tempo pohybu

·         Rovná chůze vaše a tím i psa směřovaná přesně od rozhodčího a zpět přímo k němu (na něj)

·         Pohyb psa buď na prověšeném vodítku (zcela povolené vodítko je dobré proto, aby se pes pohyboval přirozeně, aby se neopíral do vodítka, čímž pak hůře přenáší váhu, zadní nohy se jeví ve sbíhavějším postavení než jsou, práce končetin je silová) nebo naopak na vodítku vhodně napjatém (šikovný handler dovede i v pohybu skrýt některé individuální nedostatky)

·         Při obratech neměnné tempo klusu psa. Při obratu se můžete otočit i za pravou rukou, což vašemu psovi prodlouží dráhu a umožní nepřerušený byť zkrácený klus. Vy ovšem psíkovi musíte ještě pomoci. Obrat nedělejte systémem: "Zastavit stát", "Vpravo vbok", ale proveďte jej za stálé chůze. Před obratem zkraťte krok, udělejte mírný oblouček doprava a zároveň svému psu maximálně pomozte protažením své levé ruky a délkou vodítka do plynulého obratu bez změny kroku. Po obratu ihned upravte směr tak, abyste se vraceli přesně rovně k rozhodčímu. V obratu se nezastavujte! Zmátli byste psa, přerušili jeho klus, vyvedli jej z tempa. Uvidíte, že bezchybným nacvičením tohoto obratu se rázem zařadíte mezi dobré vystavovatele. Možností obratů je více, můžete tedy svému psovi opět vyhovět

Chůze po trojúhelníku
Dosud jsme se o jejích zákonitostech nezmínili, ale je jistě velkým plusem alespoň tušit o co jde. Často se totiž našim vystavovatelům stává, že ukáže-li jim zahraniční rozhodčí chůzi po trojúhelníku, jsou zmateni a chodí se psem po jakémsi divném, geometricky nedefinovatelném šišoidu. Bohužel uškodí sami sobě, neboť rozhodčí nemůže kvalitně posoudit jejich psa a jeho povinností není učit předvádějícího základy geometrie.

Co se při chůzi po trojúhelníku děje?
Jdete-li od rozhodčího rovně, leč ve skutečnosti šikmo vpravo, sleduje pohyb vašeho psa zezadu, zejména hodnotí postavení zadních končetin. Jdete-li po přeponě trojúhelníku, což je z pohledu rozhodčího bokem k němu, sleduje celkovou harmonii psa, kvalitu kroku, pohybový projev. Vracíte-li se rovně zpět po odvěsně, hodnotí rozhodčí vašeho psa zepředu. Tím má vlastně díky jednomu absolvování celého trojúhelníku kompletní obraz o psu. Z předešlého pramení, že je dobré v rámci předvýstavní přípravy vyzkoušet i chůzi trojúhelníkovou. Důležité je, aby jste se psem chodili skutečně rovně, pokud možno na co nejvolnějším vodítku (zdůvodnění viz předešlý bod). Rohy trojúhelníku vycházejte bez zastavení, pouze pomocí zkrácení vlastního kroku a maximálního prostoru pro klus psa.

Zvedání psa na stůl
Maličkost, že? Jenomže jak pro koho. Podívejte se na výstavě kolem sebe. Kolik lidí a jak zvedne svého psa na stůl. Uvidíte tahání za kůži na hřbetě nebo za krkem, zvednutí za hrudník, kdy se bezvládné nožky psíka mrskají v zoufalé snaze za něco se zachytit, vytažení jen za obojek rovnou na stůl, vyhoupnutí za obojek a za ocásek. Mám pokračovat? Asi ne, viďte. Jak tedy šetrně zvedat psa (a to nejen na výstavě ale vždy)? Pravou rukou chytíte psíka pěkně pod hrudníčkem a levou mu podsunete pod zadeček. Pejsek si sedí pohodlně jako na židličce, nehrbí reflexivně záda ani bolestí nezatahuje bříško. Mimochodem, zkuste si někdy nechat ukázat od majitele, který má psa v bederní krajině nepřirozeně hrbatého, jak si ho zvedá třeba do náruče. Většinou psa bafne jednou rukou pod břichem a hotovo. A pak se diví, jak je možné, že je chudinka tak hrbatý, když jako štěně měl hezky rovná záda. U některých plemen (např. teriéři, občas i některá plemena dlouhosrstá, aby se nerozcuchala) zvedají majitelé psy na stůl jen za vodítko (v lepším případě za krk) a za ocas. Přiznávám, nefandím tomu, ale důvody i pro takový styl se jistě najdou. 


Nahoru [Vystavování shib][Základem je spolupráce][Vystavování psa v pohybu][Výstavní postoj majitele a psa][Výstavní postoj psa][Zoubky, zoubečky a jak na ně][Posouzení těla a technické maličkosti][Výstavní taktika][Rady technického charakteru][Další výstavní rady][Rady vskutku taktické][Rady skutečně taktické podruhé][Rady skutečně taktické potřetí]


Rady vskutku taktické

Taktika předvedení psa je nedílnou součástí předvedení a informace, které si nyní přečtete, nenajdete v žádné jiné brožuře ani v knize. Vychází totiž ze zkušeností, které se předávají jen velmi sporadicky, ústně nebo jen v útržcích. Tak si je užijte, učte se a pilně pracujte.

Předně. Na výstavu jedete zajisté proto, abyste předvedli svého nádherného psíka, nikoliv sebe. Ale! Vaším předsevzetím a úkolem zároveň je udělat vše pro maximální úspěch svého svěřence. Tomu je nutné podřídit veškeré vaše chování i jednání na výstavě a zejména ve výstavním kruhu. Kromě výše uvedeného jdete dělat reklamu své péči o psa, své výchově a budete úročit práci všech, kteří mají k psíkovi bližší vztah. To znamená především chovateli, majiteli krycího psa a všem, kdo se s vámi o psíka starají (manželka krmí od rána do večera, děti chodí se psem běhat, tchýně jej pravidelně obdivuje a cpe sladkostmi, tchán zdokonaluje spaní na gauči, tetička vyšívá krajkové polštářky, strýček soustruží dřevěné aportky a podobně).

Jakmile vstoupíte do výstavního kruhu, neměli byste se soustředit nic jiného než svého psa a na rozhodčího. Částečně musíte vnímat také své nejbližší sousedy vystavovatele. Toť vše. Neměli byste se nechat rozptýlit poznámkami diváků ani jiných majitelů či chovatelů (často bohužel nejapnými, tu a tam urážlivými a plnými závisti). Slabší nátury svou účast ve výstavním kruhu časem vzdají, silnější vydrží a nenechají si vystavování, jako svého koníčka, nijak zprotivit. Naopak si v něm najdou zalíbení a prima zábavu pro sebe i svého psa.

Po vstupu do kruhu si obhlédněte situaci (z katalogu víte, zda půjdete první, poslední nebo ve středu soutěžících) a zaujměte vhodné místo. Zařadit se musíte podle pořadového čísla, ale v rámci umístění řady vystavujících se dá ledacos ovlivnit. Velmi výhodné z hlediska pohybu v kruhu je být první nebo poslední. Z krajního místa máte možnost ideálně volit tempo klusu, místo pro postoj psa a taktiku svého pohybu v kruhu. Vzhledem k tomu, že rozhodčí si v průběhu posuzování psy často řadí podle jejich předpokládaného umístění, čeká při tomto přeřazování každého z vás i úloha nejtěžší, úloha vystavovatele uprostřed řady. Probereme si nyní jednotlivé pozice.

Jste-li první, dbejte na to, abyste ostatní vystavovatele nebrzdili zbytečně pomalým tempem. Raději si poněkud zkraťte dráhu a jděte více ke středu kruhu, čímž svůj pohyb bez prudkých změn dostatečně zrychlíte. Je to pěkná ukázka ohleduplného chování vystavovatele. Z prvního místa musíte dávat dobrý pozor na rozhodčího a na jeho pokyny, protože se podle vás řídí ostatní. Přemýšlejte u toho! Dá-li rozhodčí například pokyn k zastavení a vy máte možnost ujít ještě metr či dva metrů vpřed například v létě do stínu (namísto okamžitého zastavení na sluníčku), popojděte si ještě. Stejně tak se kousek přesuňte z místa, kde je za výstavním kruhem nepříjemný pes nebo jiný rušivý element (paní s párkem, fenka "po hárání" a pod.).

Jako poslední v poli máte vynikající možnost určit vhodné tempo pohybu pro svého psa bez omezení ostatními vystavovateli. Musíte si ovšem na začátku pohybu nechat odstup od předchozího psa pro případ, že by tento byl nepříjemně pomalý. Dále vám stačí sledovat psy před vámi a máte hotovo. Samozřejmě se může stát, že vás v malém kruhu zanedlouho doběhne "první" vystavovatel a v tu ránu už musíte být v myšlenkách připraveni na eventualitu: "Jsem uprostřed"!

Většinou vás ale čeká místo ve středu pole. Co teď? Musíte především včas odhadnout zkušenost vystavovatele před vámi. Při pohybu totiž mohou nastat tři situace. Vystavující před vámi:

1. jde v ideálním tempu

2. jde příliš rychle a mezi vámi vzniká nepříjemná mezera

3. jde příliš pomalu a brzdí vás

V prvním případě máte po starostech a můžete se zcela soustředit na svého psa. V druhém případě si zkraťte dráhu a ztrátu plynule dojděte. U případu třetího si musíte naopak dráhu maximálně prodloužit a využít každého centimetru prostoru. Jděte proto až těsně u hranice kruhu, důsledně procházejte také rohy kruhu. S prodloužením dráhy získáte tolik potřebnou správnou rychlost a vystavovatelé jdoucí za vámi se, pokud jsou chytří nebo tímto seriálem vzdělaní, za vás s úlevou přidají.

Další nebezpečí při pozici ve středu pole na vás číhá v podobě vystavovatele jdoucího za vámi. Ne vždy je to vystavovatel zkušený s dobře připraveným psem. Můžete tedy očekávat, že vám bude jeho pes "šlapat na paty", to v lepším případě. V horším případě se jeho pes bude plést do cesty až vašemu psovi a bude jej rušit. Řešením je otočit se na vašeho následovníka a slušně jej požádat, aby za vámi dodržoval odstup. Většinou se pak situace zlepší. Co ovšem udělat v případě, že za vámi jdoucí osoba jde jako ve snách, na podněty nereaguje a cestu si razí jako tank? Klidně a bez obav ji nechte, aby vás předehnala a nezoufejte, že jste se posunuli o místo zpět. Rozhodčí nebo vedoucí kruhu brzy zajistí, aby byla osoba vystavující stylem "hon na medvěda" zařazena na některou ze zadních pozic nebo ji pro jistotu před ohrožením zdraví zastaví.

Protože u shib je běžné, že se psi navzájem nesnášejí, je třeba dodržovat dostatečný odstup a rozestup, aby se psi po sobě neotáčeli a nereagovali podrážděně. Nyní si proberme  situaci, kdy váš pes a pes sousedního vystavovatele k sobě nepojmou sympatie (může se to stát někdy u fen, je-li jedna z nich krátce po hárání nebo u psů, kteří se cítí být sociálně stejně silní). V takovém případě se snažte udržet maximální rozumný odstup od sebe za pohybu a při postoji stavte psy tak, abyste jim na sebe na vzájem kryli výhled. Pravdou ovšem je, že někdy se naopak velice vyplatí postavit dva psy v bezpečné vzdálenosti proti sobě, neboť si vzájemně imponují a jejich postoje vypadají skvěle. To je ovšem otázka odhadu chování psů a citu pro situaci.

Ať se sejdete v jakékoliv konkurenci, měli byste k sobě být navzájem ohleduplní. Nechte si kolem sebe dostatek místa, nešlapte si na záda, v postoji nelepte psy na sebe. Zbytečně se rušíte a je to úplně zbytečné. Z perliček jeden příklad za všechny. Není to tak dávno, kdy jsem se ve finálové soutěži dostala mezi dva zaryté soupeře. Oba věděli, že jim budu velkou konkurencí, ale nedokázali svou nevraživost potlačit a domluvit se. Výsledek se samozřejmě dostavil. První dvojice v pohybu mírně zaostala, druhá té první svou rychlostí „šlapala na paty“. První pes se tudíž neklidně otáčel na druhého a ten mu na oplátku čichal na zadek. Nepomohla ani rozhodčím nařízená výměna míst obou psů. A výsledek? Moje fenka, které jsem udělala dost místa i dostatečnou vzdálenost od obou soupeřů, si běhala v klidu a s přehledem zvítězila podle přísloví: „Když se dva perou, třetí z toho má užitek“. Tak si to pamatujte a snažte se chovat sportovně. Každému se totiž jednou jeho lumpačinky vrátí ...


Nahoru [Vystavování shib][Základem je spolupráce][Vystavování psa v pohybu][Výstavní postoj majitele a psa][Výstavní postoj psa][Zoubky, zoubečky a jak na ně][Posouzení těla a technické maličkosti][Výstavní taktika][Rady technického charakteru][Další výstavní rady][Rady vskutku taktické][Rady skutečně taktické podruhé][Rady skutečně taktické potřetí]


Rady skutečně taktické podruhé

U pohybu v kruhu stále zůstaneme a poradíme si s využíváním prostoru v kruhu. Sami na výstavách uvidíte, že vystavovatelé se na počátku pohybu obvykle bezvadně rozejdou, ale během absolvování dvou až tří koleček už všichni krouží poblíž středu či u stolu rozhodčího a šlapou si vzájemně po zádech. Pro všechny je výhodné, najde-li se v kruhu někdo, kdo umí využívat poskytnutý prostor a "povede" za sebou po obvodu kruhu ostatní. Životně nutnou se zmíněná situace stává ve chvíli, kdy má výstavní kruh rozměr 5 x 5 metrů či méně a navíc stůl rozhodčího je v jednom z rohů. Každý získaný centimetr místa je pak skoro zlatým pokladem. Proto se snažte volné místo maximálně využít a nechoďte ke středu!

Cenné místo získáte také důsledným vycházením rohů. Nezkracujte si tedy dráhu šikmo přes roh, ale do rohu vejděte, zrychleně jej projděte tak, abyste z klusu nestrhli svého psa a již klidněji psíka zase dojděte. Při vycházení rohu musí pochopitelně pracovat vaše levá ruka, vedoucí psa. Povolte ji (natáhněte), abyste dali svému svěřenci možnost absolvovat roh co nejefektivnějším obloukem a opět ruku srovnejte, jakmile psa dojdete. Ideální je, abyste se dříve, než začnete tyto fígle učit svého psa, naučili jejich automatické použití vy sami. Chápu, že vám to připadá směšné, ale pokuste se o následující cvičení. Najděte si vhodné prostranství, kde si pomocí čtyř tyček a provázku vytyčíte kruh. Stačí malý. Kruh si několikrát projděte. Pak zavřete oči a dráhu projděte znovu. Máte v podvědomí pocit, kde přesně jsou hranice kruhu nebo jste si svůj výtvor zbourali a přetrhali provázek? Proč vás takhle zkouším? Protože až budete vystavovat svého psa, nebudete mít při chůzi čas uvažovat, jestli máte jít rovně nebo zahýbat. Budete se plně soustřeďovat na dokonalý pohyb a tempo psa a okolí budete vnímat jen periferním viděním, doplněným o podvědomý pocit tvaru prostoru. Proto je dobré mít v motorice zafixovaný tvar kruhu dřív, než začnete cvičit se svým psem.

A taky pozor na podlahu v kruhu. Ve velkých halách je vzduchotechnika ukryta v kanálech na podlaze, který je pokryt dřevěnými rošty nebo plechy. Shiby se zaleknou hluku a zvuku, když na poklop vystavující dupne. Proto je lepší se takovému místu vyhnout popřípadě ho obejít.

Nejdůležitější zásadou při vystavování je: "Na psa musí rozhodčí stále vidět".
Taktický doplněk: "Psa má rozhodčí v kruhu vidět vždy ve výstavní pozici".

Jak jednoduché, že? Praxe však bývá horší. Zásadu číslo jedna dodržíte pokud budete dobře využívat prostor kruhu a dokážete vybrat pro psa takticky výhodnou pozici. Pozor na změnu, kdy rozhodčí je jednou v kruhu a potom zase vně. Vystavovatel by měl  v běhu v kruhu přehodit vodítko z leví do pravé ruky, obejít psa tak, aby byl zase pes mezi vystavovatelem a rozhodčím.

Se zásadou číslo dvě je to poněkud složitější. Jak zabezpečit, aby se rozhodčí díval na vašeho psa jen tehdy, máte-li ho ve výstavním postoji? Nebo že by to bylo obráceně?

Problém rozdělím na dvě části. V první situaci si představte, že v kruhu je průměrně tři až pět psů (bráno dle počtu z našich výstav), což je relativně malý počet. Časem bude hůř. Při takovéto soutěži by skutečně všichni psi měli vydržet stát ve výstavním postoji prakticky po celou dobu posuzování. To proto, aby se měl rozhodčí i diváci nač dívat. Pět psů přehlédnete najednou a můžete lehce porovnávat. Z toho plyne doporučení: jakmile vejdete do kruhu, rovnou svého psa vystavte. Nevadí, že rozhodčí ještě podepisuje diplom odcházejícímu vítězi, nevadí, že se ještě nedívá. Důležité je aby, až zvedne zrak od předešlé práce a prvním pohledem podvědomě a informativně ohodnotí nastoupené psy, vás uviděl připravené a soustředěné. To je pro něj první ukázka vaší pečlivé práce. Z hlediska postoje psa nepodceňujte ani okamžik, kdy rozhodčí hodnotí na stole jiného psa a diktuje posudek, zejména tehdy ne, jestliže se jedná o hodnocení některého z vašich sousedů. Velmi rychle se totiž může stát, že se rozhodčí zadívá přes stůl na vašeho psa, aby se ujistil, zda je v nějakém směru lepší či horší než pes na stole. A nejste-li připraveni spláčete nad výdělkem, jak se říká. Tentýž důležitý okamžik nastává, pokud v kruhu není stůl pro posuzování a pes se hodnotí jen podle postoje na zemi (poměrně často při finálových soutěžích!). Zvláště pozor na situaci, kdy vám rozhodčí oznámí výslednou známku a teprve dodatečně píše posudek. Na kvalitě postoje psa záleží výsledný text o jehož znění přece také jde. V době, kdy rozhodčí píše posudky psům od vás vzdálenějším, můžete použít volnější formu postoje psa.

Situace druhá nastane, když se v kruhu  sejde velký počet psů, třeba 15 (na světové či evropské výstavě to může být i více a to nemluvím třeba o Crufts!). Zde skutečně záleží již na vašem vstupu do kruhu a na úvodním předvedení v pohybu, podle kterého si rozhodčí psy pocitově rozdělí do skupin podle kvality. Ve velké skupině psů je nutné uplatnit všechny taktické znalosti. Psi vynikající předvedením jsou od ostatních odlišeni na první pohled. Což je v tuto chvíli evidentně výhoda. Rozumný rozhodčí si velkou skupinu rozdělí na víc menších a posuzuje je dále samostatně. Jste-li v právě posuzované skupině, platí předešlý odstavec. Jste-li ve skupině "odpočívající", platí trošku jiná doporučení. Předně není vhodné udělat si volno, přestat se zajímat o svého psa a bavit se s lidmi za kruhem. Stejně tak není vhodné nechat po sobě vzájemně skákat psy v kruhu, pouštět psa mimo svůj dosah, nechat ho řádit a štěkat na psy za kruhem nebo štěkat vůbec. Správný vystavovatel si všímá svého psa, protože výstavní den patří hlavně jemu a páneček mu má výstavu zpříjemnit. Při dlouhém čekání můžete psa nechat sednout, ale nedoporučuji nechat ho válet po podlaze, polehávat a spát. Jednak se vám celý pes zapráší a jednak se rozespí, což z hlediska následujícího výkonu není to pravé. Můžete si s ním povídat, přičísnout ho a zabavit třeba aportíkem v ruce, aby jeho pozornost nesklouzla při dlouhém čekání k apatii. Pokud se blíží konec posuzování rozhodčím vybrané skupiny, doporučuji psíka opět koncentrovat, dočesat a postavit. To i v případě, když máte pocit, že na řadu půjde skupina stojící před vámi. To totiž může být pravda a také nemusí. Rozhodnutí rozhodčích bývají v tomto směru někdy lehce nevyzpytatelná. A jste-li přichystáni, máte znovu navrch před ostatními. Navíc je taková aktivace dobrá pro psa i pro vás, protože vás oba vytrhne z čekací letargie. Nejste-li na řadě, máte dál relativně volno. Můžete volna využít také k tomu, aby si vás se psem známí vyfotografovali přímo v kruhu. Opět rozptýlení z nudy.

Zdá-li se vám předchozí postup příliš náročný, máte pravdu. Je náročný. Ovšem zajedete-li na silně obsazenou zahraniční mezinárodní výstavu, už se vám náročný zdát nebude. Tam se totiž hraje v kruhu také pro diváky a žádný ctižádostivý majitel si nedovolí ukazovat svého psa "v nedbalkách" ležícího nebo dokonce spícího. Za žádných okolností.

Jen pro ilustraci si představte, že se jako zvědavý a shiby milující divák zajdete podívat k silně obsazenému kruhu a spatříte obraz "Po bitvě u Lipan". Pravděpodobně od kruhu brzy odejdete, neboť získáte dojem, že se tu nic neděje, nikoho to tu nebaví a na nic se nedá dívat. Propagace plemene je na dlouho zajištěna. Tak na to myslete, až budete sami stát v prostoru, jehož čtvercový tvar je paradoxně nazvaný výstavní kruh. Třeba za jeho hranicemi právě stojí příští majitel vašeho štěněte nebo majitel feny, se zájmem o krytí vaším psem.

 


Nahoru [Vystavování shib][Základem je spolupráce][Vystavování psa v pohybu][Výstavní postoj majitele a psa][Výstavní postoj psa][Zoubky, zoubečky a jak na ně][Posouzení těla a technické maličkosti][Výstavní taktika][Rady technického charakteru][Další výstavní rady][Rady vskutku taktické][Rady skutečně taktické podruhé][Rady skutečně taktické potřetí]


Rady skutečně taktické potřetí

Do kapitolky o výstavní taktice nám chybí ještě některé maličkosti. Tak se do nich pusťme.

Rozhodování mezi dvěma psy
Budete-li jezdit na výstavy pravidelně, s největší pravděpodobností se vám stane, že narazíte na stejně silného soupeře nebo obávaného konkurenta a rozhodčí se bude rozhodovat mezi oběma jedinci. Je jedno, zda půjde o známku mezi velmi dobrou a výbornou, o výběr do finálové čtveřice nebo o titul. Pokaždé musíte v zájmu většího úspěchu svého psa udělat maximum. Jenomže co to je? Jednak byste měli odhadnout, zda s vámi soupeřící pes je skutečně lepší než váš nebo jestli máte trošku navrch vy. Je také možné, že váš pes je lepší v pohybu a druhý pes je lepší v postoji. Podle toho všeho je třeba přizpůsobit celé vystavování při porovnávání obou psů.

V pohybu máte dvě možnosti. Je-li je váš pes lepší, držte se dle možnosti poblíž svého soupeře, aby byl rozdíl markantnější. V opačném případě můžete lehce ztížit situaci rozhodčímu a nechat si pro jistotu větší odstup (metody zpomalení a zrychlení tempa jsme již probrali). Odhalí-li ovšem rozhodčí váš úmysl a přikáže vám soupeře dojít, nezbývá vám než se soustředit na nejlepší předvedení svého psa v klusu, jakého jste oba schopni. Námaha se jistě vyplatí.

Velmi pravděpodobně vás bude chtít rozhodčí vidět v pohybu tam a zpět vedle sebe. Je na vás, abyste svému psu vytvořili co nejlepší podmínky pro jeho předvedení. Bonton výstavních kruhů velí, aby majitelé obou jedinců předvedli své psy opravdu vedle sebe a nikoliv za sebou, kdy pro jednoho není na druhého vidět, nebo pět metrů na šíř od sebe. Slušností je, aby majitelé se psy společně vykročili směrem tam a aby na sebe po otočce vzájemně počkali a i k rozhodčímu se vraceli spolu. Mezi sebou by psi měli mít takovou vzdálenost, aby se nerušili, ale aby je rozhodčí bez problémů mohl posoudit najednou. Obvykle jde asi tak o půl metru až metr, podle velikosti psů. Po tomto předvedení následuje podle pokynu rozhodčího buď statické předvedení nebo další pohyb po kruhu.

V postoji se dá mezi dvěma psy svým způsobem taktizovat také, ale musíte opět odhadnout kvality soupeře. Má-li váš pes například lepší hlavu, snažte se stavět psy čelem k sobě. Ale pozor na to, jak se váš pes snáší s ostatními. Pokud je méně vyrovnaný, může se stát, že zavrčí nebo si štěkne a máte po naději na lepší umístění.  Není zakázáno, pokud se rozhoduje mezi dvěma psy, abyste se vzájemně obešli, otočili, dokonce si i vyměnili místa. Všechny přesuny musejí být nenásilné, přirozené a maximálně výhodné pro psy. Má-li váš soupeř lepší celkový postoj, může na vašeho psa někdo známý tiše! zavolat, písknout nebo jinak upoutat jeho pozornost a dostat psí tělíčko do potřebného napětí. Jinak je takové povzbuzování zakázáno! Všeobecně se v postoji, kde jde o rozhodnutí mezi dvěma jedinci, snažte maximálně zvýraznit všechny přednosti svého psa. Pokud i přes veškerou snahu dvojboj "prohrajete", nebuďte smutní, za týden na jiné výstavě můžete klidně skončit opačně.

Majitel
Nedoceněnou, leč dávno známou pravdou je tvrzení, že jak aktivně se v kruhu projevuje majitel, tak aktivně se předvádí pes. Aktivně ovšem neznamená zběsile rychlé pohyby, rozmáchlá gesta a přehnaně přísné povely. Aktivita majitele bývá na pohled skrytá, ale projevuje se v energičnosti jeho pohybu v kruhu, v ráznosti kroků, ve vzpřímeném držení těla, v pevném pohledu, v jistotě, s jakou svého psa předvádí. Aktivní může být jen takový majitel, který svému psu věří a cílevědomě se snaží pro svého svěřence udělat maximum. Můžete si sami odpozorovat, co se děje na vodítku s vaším psem, jste-li například unavení či nervózní, nebo jak jinak se pes projevuje, máte-li dobrou náladu plnou optimismu.

Na aktivitě majitele zcela závisí kvalita klusu psa v kruhu. A to od prvního až do posledního kroku. Jestliže majitel vyjde nerozhodně a nejistě, pes obvykle vykročí mimochodem, nikoliv klusem, nebo nástup zmešká úplně a takzvaně „zaspí“. Vyjde-li majitel rázně, pes se okamžitě podřídí a zvolí správné tempo pohybu. Majitelům, kteří si nejsou jistí, jak mají vykročit, radím, aby si představili, že právě odcházejí se svým psem na dlouho očekávanou procházku. Jsou plní aktivity a radosti, protože se těší na to, jak se pobaví. A to je přesně ono. Zkuste si to! Všimněte si, v jaké náladě berete do ruky vodítko psa, když jdete ven a s jakou radostí tak činíte. A tohle přeneste do výstavního kruhu. Slibuji vám, že projev vašeho psa vás překvapí.

Často se setkávám s tím, že ve chvíli, kdy se v kruhu stane něco nečekaného (pse se třeba lekne a zařadí „zpátečku“), vyděsí se také majitel. Začne zmatkovat a místo toho, aby k psovi jen tak mezi zuby prohodil: „To nic, toho si nevšímej. Jdeme dál!“ (čímž ukáže psovi, že má situaci pevně pod kontrolou a není se čeho bát), začne se chovat z pohledu psa „divně“. Zastaví se, nerozhodně čeká co pes udělá, dámy začínají šišlat „Ježíši Žofinko, my jšme še polekánkovali …“ , pánové obvykle ztratí svou jinak běžnou kuráž a vyčkávají, až se situace nějak usadí. Ujišťuji vás, že nic horšího, než výše uvedené, snad nemůžete udělat. Vy jste vedoucím dvojice, vy velíte a dáváte psovi podporu! Garantuji vám, že pokud z vás bude uzlíček nervů, který si neví rady sám se sebou, pes z toho bude dokonale zmatený. Tím nechci říct, že bych sama někdy nebyla nervózní. Samozřejmě že jsem, ale snažím se nervozitu potlačit a převést jí v nějakou zábavu, protože ve stavu nervozity člověk dělá samé nepředloženosti a pokazí i to, co by jinak zvládl levou zadní.

A ještě kousek praxe. Při pohledu na zahraniční vystavovatele často uvidíte, že před vykročením do kruhu nebo do pohybu vůbec, svého psa poplácají, pohladí, podrbou pod bradou, ukáží mu výstavní vodítko, odměnu nebo jej jinak upozorní na následující akci. Není to samoúčelné. Připravují tak psa na to, která část z nacvičené rutiny je oba čeká a čím se zrovna budou bavit. Mě samotné trvalo drahnou dobu než jsem rozluštila, na jaký podnět reaguje ten který z mých psů. Samozřejmě každý na něco jiného! A jsme zase na začátku u podstaty věci. Nezapomeňte u vystavování svého psa myslet! Pokud se ve výstavním kruhu majiteli a psu něco nepovede, je to z 99% vina majitele. Totéž platí i při výcviku a při výchově psa. Příčinou jsou nepozornost, nesoustředěnost, nevšímavost, nedostatečný postřeh a pomalá adaptabilita na nové situace stran majitele. Chce to jezdit na výstavy a vystavovat a vystavovat. Každá získaná zkušenost se odrazí v příštím zlepšeném výkonu psa i jeho vůdce.

Předvýstavní taktika

V rámci celé předvýstavní a výstavní přípravy je dobré nezanedbat ani "předvýstavní taktiku". Do ní patří mimo jiné přivyknutí psa na typ oblečení, v němž budete pravděpodobně vystavovat. Pes by měl přesně vědět, kde máte kapsy plné odměn a kam se má většinu času dívat. Měl by vědět, zda máte odměny v kapse, v kapsičce s výstavním číslem nebo v pouzdře na pásku od kalhot či sukně. Patří sem také zvyk psa na patřičné výstavní vodítko, jestliže jich máte více a typově se liší, návyk na vámi používaná pomocná gesta a na jednotlivé povely. Psa by z vaší strany nemělo na výstavě teoreticky nic překvapit. Ve výstavním kruhu musíte být maximálně pozorní ke každé změně. Je věcí praxe vědět, kdy musíte sledovat rozhodčího a kdy musíte vyčkávat jeho příští gesto. I mě se často stávalo, zejména zpočátku, že jsem pro samou práci se psem zapomněla, že je v kruhu také posuzovatel a něco po nás bude chtít. Trapas na sebe nenechal dlouho čekat a akce obvykle končila tak, že si pro mě, zcela zabranou rovnáním psa, rozhodčí musel přijít osobně. Ujišťuji vás, že dvě takové zkušenosti mi docela stačily a hodně rychle jsem se naučila bleskově vyhodnocovat nastalé situace. Ještě se k nim vrátíme v praxi. Plyne z toho jediné: Ani vy ani pes nesmíte ani chvilku zahálet. Pravdou ale je, že ačkoliv se připravíte, jak nejlépe budete umět, výsledek nikdy není zaručený a stát se může kdykoliv cokoliv. Jen s tímto vědomím a s jistou pokorou k dění na výstavě se chodí vyhrávat.

Fair play
Tuto kapitolku zde musíme probrat také. Dala by se též nazvat: „Podrazy v kruhu“. Mám na mysli fauly a nesportovní chování. Není to tak dávno, kdy se mi jedna poměrně známá chovatelka chlubila: „Já se v kruhu rozeběhnu a pak za zády rozhodčího náhle zastavím. Tím všechny ostatní vyhodím z tempa a jsem zase hvězda. Moje fena totiž v klidu srovná krok a před rozhodčím jsem nejlepší, zatímco ostatní ještě hledají psy mezi nohama“. Z mé strany: No Comment! Věřím, že po přečtení celého tohoto povídání si budete umět i s takovou vtipálkou poradit a hezky jí ztížíte soutěžení svým dokonalým výkonem. Nesportovní je též hlasité komentování výkonů rozhodčího, vystavovatelů, kritizování předváděného psa, oblečení či vzhledu vystavovatele. Jde o jistou etiku chování vystavovatele, kterou bychom měli všichni navzájem ctít. Naopak je dobrým zvykem upřímně poblahopřát vítězi, vždyť na jeho místě můžete být příště vy, případně poděkovat konkurentovi na druhém místě, jste-li první a samozřejmě chovateli, který vašeho vítěze odchoval.

Je také dobře vědět, že ve výstavním kruhu mají být v průběhu posuzování jen osoby k tomu určené: rozhodčí, vedoucí kruhu, zapisovatel, zúčastnit se může hospitant (čekatel na funkci rozhodčího), případně tlumočník a na kontrolu může přijít vedoucí rozhodčích. Nikdo jiný! Je na vedoucím kruhu, aby zajistil regulérní podmínky k posuzování. Pokud se tak nestane, ozvěte se. Je to přece ve vašem zájmu a především v zájmu vašeho psa. Například na Crufts v Anglii se nesmí v průběhu posuzování ani fotografovat (a s bleskem už teprve ne). Zato po posouzení každé třídy je vždy dán prostor fotografům a vítězové nejvyšších titulů se vždy zvěčňují i s rozhodčím. No, máme se ještě co učit, ale vy můžete být připravení předem, zejména pojedete-li do zahraničí, kde je taková praxe běžná.

K tomu všemu vám přeji hodně dobré nálady, chuti hezky si zasoutěžit a hlavně lásky k vašemu psímu kamarádovi.
Ostatní už přijde téměř samo.

 Nahoru [Vystavování shib][Základem je spolupráce][Vystavování psa v pohybu][Výstavní postoj majitele a psa][Výstavní postoj psa][Zoubky, zoubečky a jak na ně][Posouzení těla a technické maličkosti][Výstavní taktika][Rady technického charakteru][Další výstavní rady][Rady vskutku taktické][Rady skutečně taktické podruhé][Rady skutečně taktické potřetí]


 

Domů | Co je nového | Starší - novinky | Naši pejsci | Eichi | Eico | Tanami | Co o nás napsali na Shiba Klubu | Dopisy | Standard Shiby | Ocenění | Radíme | Galerie-Foto našich psů | Galerie-štěňata Tanami | Galerie-Fotografie z výstav | Galerie-stěňata Eichi | Jedeme na výstavu | Termíny výstav | Kompletní adresář výstav v roce 2004 | Výsledky výstav 2007 | Výsledky výstav 2005 | Výsledky výstav 2004 | Výsledky výstav 2003 | Výstavní řády | Navštěvní kniha | Odkazy | Kontaktujte nás | Mapa stránek

 

S dotazy nebo problémy týkajícími se těchto  webových stránek se obraťte na hvezda.hane@seznam.cz.
Copyright © 2004 květen 05 wEbBEw - HVĚZDA HANÉ. Všechna práva vyhrazena. 
RSS Feed

Naposledy změněno: 23. 02. 2008.